OV KSČM Teplice

Minimální mzda roste už několik let v kuse a s ní i mzda zaručená. Minimální mzda se v roce 2021 zvýší o 600 korun. Spolu s ní roste také zaručená mzda pro jednotlivé skupiny prací. Díky tomu se změna dotkne mnohem širšího okruhu profesí.

Minimální mzda
Nejmenší možná odměna za práci v pracovním poměru, stejně jako v roce 2020, vzroste.
Od 1. ledna 2021 činí minimální mzda 15.200,- Kč.
S tím vzrostla také minimální hodinová mzda, která se používá v případě dohod mimo pracovní poměr. Nově bude 90,50 Kč za hodinu.
Zaměstnavatelé požadovali nechat stejnou výši minimální mzdy jako v roce 2020, odbory chtěly růst o 1.400,- Kč. Nakonec došlo ke kompromisu a minimální mzda se navýšila jen o šest stovek.

Zaručená mzda
Od minimální mzdy se odvíjí výpočet dalšího typu mzdy, takzvané zaručené mzdy.
Ta se týká lidí, kteří nejsou vázáni kolektivní smlouvou a u zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Zaručená mzda je chrání před příliš nízkými mzdami.
Díky ní totiž nemohou někteří zaměstnanci dostávat menší mzdu, než na jakou mají podle náročnosti práce nárok.

Jednotlivá zaměstnání se řadí podle složitosti, odpovědnosti a náročnosti do osmi skupin. Pro každou z nich ministerstvo práce a sociálních věcí každý rok stanovuje příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy v hodinové a měsíční formě, stejně jako u minimální mzdy.

Příklady zaměstnání pro jednotlivé skupiny:

Skupina 1:
– Pomocník v kuchyni, uklízečka, nosič zavazadel
Skupina 2:
– Pokojská, trafikant, asfaltér
Skupina 3:
– Zedník, barman, kadeřnice
Skupina 4:
– Průvodce s tlumočením, kuchař specialista
Skupina 5:
– Řidič autobusů, porodní asistentka, učitelka ve školce
Skupina 6:
– Obchodní referent, speciální pedagog, samostatný projektant rozsáhlých a náročných staveb
Skupina 7:
– Finanční expert, lékař
Skupina 8:
– Odborník na finanční a obchodní strategii organizací, makléř na finančním a kapitálovém trhu

Nejen vyšší školkovné
Od výše minimální mzdy se odvíjejí také další zákony, které se přímo týkají toho, kolik peněz lidem zůstane v peněžence.

Mění se například platba pojistného na zdravotní pojištění u lidí bez zdanitelných příjmů.
V roce 2020 činila 1.971,- Kč, od nového roku se zvyšuje na 2.052,- Kč.
Zvýšilo se také takzvané školkovné neboli sleva na dani, kterou může využít jeden z rodičů při umístění dítěte v předškolním zařízení. Částka je stejná jako minimální mzda, tedy 15.200,- Kč.

Mění se rovněž hranice příjmů, které musí člověk dosáhnout, aby měl nárok na výplatu daňového bonusu na dítě.
Podle zákona musí žadatel dosáhnout alespoň šestinásobku minimální mzdy, v roce 2021 tedy 91.200,- Kč.

Zároveň pro získání nároku na měsíční daňový bonus platí, že měsíční výdělek musí být alespoň polovina minimální mzdy. Což znamená alespoň 7.600,- Kč. Poté vzniká na bonus nárok.

Výše minimální mzdy ovlivňuje rovněž povinnost zdaňovat důchody a penze.
Pokud penzista bere ročně méně než 36násobek minimální mzdy, nemusí se o danění své penze starat. V roce 2021 půjde o sumu 547.200,- Kč.
Tak vysoké důchody jsou ale v Česku velice ojedinělé, (měsíčně takový důchod činí 45.600,- Kč).

Poslední návaznost se týká klientů úřadu práce
Ti si podle pravidel mohou přivydělat polovinu minimální mzdy, aniž by to z pohledu úřadu práce ovlivnilo jejich status. Při minimální mzdě 15.200,- Kč stoupá částka na 7.600,- Kč. Pokud už jim úřad nevyplácí podporu v nezaměstnanosti.

převzato z Haló novin 8. 12. 2020

Po dlouhé těžké nemoci zemřel v neděli 6. prosince ve věku 67 let Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., někdejší europoslanec a poslanec Poslanecké sněmovny PČR. Byl členem ÚV KSČM, předsedou Městského výboru KSČM Teplice, zastupitelem Ústeckého kraje a města Teplice. Komunistické, antifašistické a vlastenecké hnutí v něm ztrácejí významnou osobnost.

»Dovolte mi vyjádřit upřímnou soustrast rodině, přátelům, známým i spolupracovníkům u příležitosti úmrtí Jaromíra Kohlíčka. Zachovejme si ve své mysli vzpomínku na přátelského a velmi pracovitého člověka. Vzpomínejme s úctou,« uvedla Miloslava Vostrá, předsedkyně rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.

»Jak na Teplicku, které bylo jeho srdeční záležitostí, tak v KSČM na něho budeme vzpomínat jen v dobrém. Je to velká škoda, že nás opustil, a v takovém věku. Byl to velký sportovec a optimista,« reagoval na Kohlíčkovo úmrtí bývalý hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. 

Jaromír Kohlíček byl ve své původní profesi ředitelem sklárny (absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou) a společenské změny po listopadu 1989 ho nasměrovaly do politiky. V letech 1998-2004 působil jako poslanec Poslanecké sněmovny. V roce 2004 byl zvolen europoslancem, pracoval ve výboru pro dopravu a turistiku. Členem Evropského parlamentu byl – s dvouletou přestávkou – do roku 2019. V roce 2014 totiž mandát neobhájil, ale po úmrtí kolegy europoslance Miloslava Ransdorfa jej nahradil a dokončil jeho volební období.

Byl »fajn chlap«

Souběžně s těmito funkcemi byl Jaromír Kohlíček aktivní ve veřejném životě a politické práci v České republice. Byl znám tím, že spolupracoval s bezpočtem spolků a organizací, neodmítal jejich pozvání na besedy, přednášky, semináře a konference, ani na sportovní akce. Měl rád cyklistiku, turistiku a také se angažoval v klubech vojenské historie. Pracoval intenzivně na spolupráci s německými sousedy, bojoval za záchranu kultury a jazyka Lužických Srbů. Při této práci zúročil své skvělé znalosti němčiny, často na akcích zaskakoval jako tlumočník.

Jako bojovník za odzbrojení se účastnil bojů proti americkému radaru v Brdech, mírových Velikonočních pochodů německé levice, jezdil na berlínské manifestace k výročí zavraždění Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, účastnil se antifašistických manifestací v Drážďanech. Propagoval mírový odkaz pražské rodačky Berthy von Suttnerové, o níž často hovořil i při svých zahraničních cestách. Žel, na vydání nového překladu Suttnerové knihy Složte zbraně! se již nestihl podílet.

Kohlíček spolupracoval s organizacemi sdružujícími antifašisty, neboť obhajoba historické pravdy vážící se k výsledkům a průběhu druhé světové války a k českým dějinám pro něho byla samozřejmostí, a činil tak doma i v zahraničí. Právě jako »pracovitého, obětavého člověka, kolegu, kamaráda, velkého vlastence, který všem obětavě pomáhal, nezlomného bojovníka za historickou pravdu, člověka oddaného životu, rodině a společnosti za pravdu, život v míru a poctivé práci« jej vylíčili v kondolenci předseda a místopředsedové Národní rady KČP Gustav Janáček, Jaroslav Hudec a Marie Hanischová.

»S velikou bolestí v srdci jsem přijal další smutnou zprávu v závěru letošního blbého roku – tentokrát o odchodu vzácného přítele a velkého podporovatele našeho sdružení. Určitě mohu s čistým svědomím za všechny členy trochu lidově vzkázat: Jaromíre, zůstáváš stále s námi, seš fajn chlap!« uvedl předseda Vlasteneckého sdružení antifašistů ČR Zbyšek Kupský.

Muž širokého rozhledu

Přestože byl zorientovaný v širokém rejstříku otázek a témat, mainstreamová média ho míjela. »Měl velice široký rozhled, uměl se ve světě pohybovat. Ostatně ovládal několik světových jazyků,« zavzpomínal historik Emil Voráček, který připomněl i Kohlíčkovu aktivní spolupráci s německou nadací Rosa Luxemburg Stiftung, jejichž konferencí k historickým otázkám v Berlíně se společně účastnili. Europoslancem nebyl papírově, měl mezinárodní přesah, dodal Voráček.

»Skvělý průmyslový manažer a rytíř bez bázně a hany v politice. S panoramatickým rozhledem a darem rozrážet bariéry i v pěti cizích jazycích.« Tak si bude Jaromíra Kohlíčka pamatovat publicista a historik, někdejší místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. »Tohle vše ztrácíme v Jardovi Kohlíčkovi. Kamarádovi, na nějž bylo absolutní spolehnutí.«

Skokan

Jaromír Kohlíček byl v letošních říjnových krajských volbách zvolen do Zastupitelstva Ústeckého kraje, slib na ustavujícím zasedání již nestihl. »Jsem v našem kraji jedním ze ‚skokanů‘, který je zvolen. To je snad jediná radost, kterou mám z těchto voleb,« přiznal v rozhovoru pro náš list, který poskytl ještě po krajských volbách. Jeho místo zaujme další zvolený zastupitel Tomáš Zíka. »Moc mě mrzí, že získám mandát zastupitele Ústeckého kraje za těchto smutných okolností,« svěřil se Haló novinám.

Jaromír Kohlíček byl optimistou do poslední chvíle. V polovině listopadu autorce těchto řádků napsal, že nepatrně cvičí, má povolený notebook a »tělo zatím funguje, hlava také«. Připouštěl, že se léčit bude dlouho, ale že »to rozcvičí«…

(mh)

Ing. Lubomír VACEK, CSc.

dlouholetý předseda Klubu společenských věd, sociolog

Jedna z nejúspěšnějších komunistických stran světa – KSČ/KSČM se v posledních letech posunula na okraj politického dění české společnosti.

Ztratila statisíce členů, více jak milion sympatizantů, její zastoupení ve Sněmovně PČR kleslo na minimum (za sto let nikdy neměla pod 10 %). Přišla o důvěru velké části české populace. Vliv strany na vývoj společenského dění je minimální.  Pozice ve vedení státu drží jen posledními silami.

Přes dílčí úspěchy v parlamentní politice, a v některých místech působení komunistů, je postavení KSČM téměř zanedbatelné. Ani úspěch v krajských volbách 2012 (díky komunistům v krajích), ani částečné pozitivní výsledky v centru (podpora některých zákonů sociálního charakteru, podpora zvýšení mezd, důchodů, udržení majetku v rukou státu) nemohou vyrovnat celkový propad KSČM.

Nejhorším důsledkem stavu a vývoje je neschopnost řešit nastalou situaci. Příčin negativního posunu, propadu je více.

Jsou to určitě objektivní příčiny:

• stav a nepříznivý vývoj mezinárodního komunistického hnutí, zejména v Evropě,
• změny uvnitř české společnosti – v sociální, názorové, politické struktuře, rozsáhlé proměny společenských hodnot.

Subjektivní příčiny vycházející zevnitř subjektu, tedy z komunistické strany.

• Spočívají především v zaměření, orientaci vedení, řízení, a organizaci subjektu. Jde o chyby vedení strany – zásadní i dílčí. Prokazatelně zejména v posledních 15 letech.
• Jde o zásadní problémy společnosti a státu, které často byly v centru pozornosti KSČM, avšak bez podstatného ovlivnění jejich realizace (dopady privatizace, OKD, korupce, předání ohromného majetku do zahraničí, ekonomické kauzy…).
• Jde o strategicko-politické zaměření strany často správně vyjádřené i na sjezdech strany, avšak nerealizované. Příkladem je usnesení IX. sjezdu v roce 2016 a jím 9 stanovených priorit pro další vývoj.
• Závažné chronické podcenění ideologické práce (zrušení internetového vysílání Radia a ČT Futura, podcenění teoretické práce, ponechání politického vzdělávání na aktivitě krajů a ZO, absence tlaku na antikomunistické aktivity – vedené především v ČT…)
• Nedostatečná pozornost vysvětlování historických souvislostí vývoje, zejména vyvracení lží a nepravd o působení strany a téměř žádné prezentování úspěchů 40 let KSČM.
• Mimořádně závažnou chybou činnosti strany byla a je velmi malá podpora mladé generace komunistů a jen okrajová spolupráce s organizacemi mládeže. Strana nemá potřebnou generační zálohu.
• Konkrétních vad v práci strany bylo a je až příliš (nevyužití zkušeností a práce komunistů např. v Ústeckém kraji, ne vždy opodstatněné finanční výdaje, hanebná kauza Mrencová …).

V souhrnu nejde jen o jednotlivé konkrétní nedostatky, ale o systémové chyby ve vedení strany.  

Reakce a odezvy, snahy o řešení, signály.

V průběhu let jsem se seznámil se stovkami kritických připomínek k nastalé situaci ze ZO KSČM, OV KSČM a od jednotlivých členů.

A nejen to. Od devadesátých let upozorňovala řada odborníků (ze všech oborů společenských věd) na situaci a nedostatky ve straně a v levicovém hnutí.

Klub společenských věd uskutečnil tři desítky sociologických výzkumů k postavení KSČM. Bylo zpracováno a předáno několik studií a analýz k situaci ve straně. Vedoucím orgánům strany byly poskytnuty desítky, ne-li stovky informací, návrhů a podnětů k usměrnění politiky strany. Zazněly kritické názory z různých seminářů a konferencí, i na sjezdech KSČM. Na nedostatky ve straně upozorňoval téměř soustavně celý kolektiv Centra strategických a teoretických studií (dříve TAP).

V roce 2005 byl zpracován a předložen s. Ivo Látalem materiál (33 stran) s názvem „Náměty pro zdokonalení propagandy (zviditelnění) KSČM“, později byla předána vedení strany studie o morálně politické situaci ve společnosti a ve straně. V dalších letech počet a kvalita odborných posudků a analýz ještě vzrostla.

Jen připomenu, že na všechny tyto nedostatečnosti i na jejich řešení, včetně nutnosti odchodu V. Filipa, mě před 5 až 10 lety v mnoha osobních rozhovorech upozorňoval Miloslav Ransdorf.

Vše zůstalo v podstatě bez odezvy vedoucích orgánů KSČM, bez reakce na připomínky i silného kalibru. Až na jednotlivce z vedení strany (lze je vyjmenovat) se jimi nikdo nezabýval.

Zodpovědnost

Na základě těchto zkušeností a dosavadní praxe a vzhledem ke stávající situaci, rok před sněmovními volbami, nutno vyvodit pro budoucí vývoj strany závěry.

Kdo nese hlavní zodpovědnost, kdo stál a stojí v čele této politiky? Samozřejmě všechny vedoucí orgány strany. Nejvyšší zodpovědnost za vývoj a nastalou situaci však nese předseda KSČM.

Zdůrazňuji, že míra zodpovědnosti a vlivu je rozložena. Je patrné, že VV a další orgány jednaly pod obratnou manipulací Vojtěcha Filipa, jíž bylo obtížné čelit.

Důkazů je mnoho. Mimo jiné i jeho ubohá, téměř žádná sebekritika zejména po několika prohraných volbách. Není doba na další otázky, nicméně se vtírá úvaha, proč vše probíhalo takto. 

Ještě připomenu příklad reakce V. Filipa napsané v HaNo 5.10.2020: „Na teoretickou práci v praktické politice nemáme čas“. A také sdělení, že „…neměli jsme signály od našich sociologů.“

Řešení.

To vše není možné bez konzultací, diskusí o nových záměrech a cestách, a hlavně bez personálních změn.

Za první krok k řešení situace považuji odvolat z funkce předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a celý výkonný výbor KSČM (přes obtíže působené pandemickým obdobím), ustavit nový VV s přihlédnutím k odpovědnosti a podílu jednotlivých členů na nedostatcích.

Umožňují to současné Stanovy KSČM: „ÚV KSČM zejména: d) na žádost nejméně třetiny OV KSČM nebo nejméně třetiny KV KSČM může dvoutřetinovou většinou členů ÚV KSČM odvolat předsedu, prvního místopředsedu nebo další místopředsedy ÚV KSČM a zvolit jiné;“

Klíčovou roli by při tom sehrály okresní výbory KSČM, a samozřejmě ÚV, který zasedání svolává. Jde o odhodlání a odvahu.

K tomu ještě připomínám, že dát funkci k dispozici neznamená odstoupit, ale dále řídit. A zdůrazňuji připravit nastávající sjezd KSČM. Mám za to, že současné vedení strany není schopno obsahově připravit sjezd tak, aby mohl reagovat na dosavadní úpadek strany.

Návrhy řešení jsou jednoznačné.

Přehodnotit současnou konkrétní orientaci a taktiku strany, včetně parlamentní politiky. Výrazně se orientovat na práci s mládeží, její získání znamená polovinu úspěchu. Zviditelnit pozitiva strany, zásadně vystupovat proti zkreslování historie a cílů strany. Vůbec si nemyslím, že slovo restart strany má v tomto smyslu pejorativní význam, naopak,

Časově považuji za rozhodující pro další působení strany a celé společnosti výsledek sněmovních voleb 2021.

 Komunistická strana má stále předpoklady pozitivního vývoje.

Má stále tisíce oddaných, rozumných příznivců, kteří jsou schopni vysvětlovat, získávat pro myšlenky socialismu další občany. Má dobrou organizační soustavu, má vazbu, kontakty na mezinárodní partnery.

Má oporu v české populaci. Ta má tradičně vysoké sociální cítění. Miliony občanů touží více po sociální spravedlnosti než po tzv. svobodě a nabubřelých slovech o demokracii. 

Nelze opomenout, že KSČM má k dispozici dosud nepřekonaný systém učení o světě, nedoceněnou sílu v nejdokonalejším filozofickém učení, totiž v dialektickém materialismu. Z něho a z celého marxistického učení plyne, tryská možnost dokonalé orientace ve společnosti a ovlivňování jejího vývoje.

Svůj názor souhrnně sděluji právě v této době, kdy jsou poslední možnosti k nápravě. Podporuji všechny výzvy, akce směřující k rychlému řešení současného kritického stavu strany.

ROZHOVOR PRO TEPLICKÝ DENÍK VEDL REDAKTOR PETR MÁLEK

Šestnáct let působil v krajské politice, z toho osm na pozici hejtmana. V letošních říjnových volbách už nekandidoval. Hejtmanskou kancelář vymění za zahrádku, na plný úvazek se bude věnovat rodině. „Upřímně se na to těším. Věk už také klepe na dveře, je potřeba to přenechat mladším,“ říká Oldřich Bubeníček (KSČM). Důchodový věk hodlá strávit v Bílině, kde žije v jednom z panelových bytů desítky let.
Z krajské politiky odcházíte úplně?
Ano. Dávám prostor jiným kolegům ze strany, aby se mohli prosadit. Proto také nepředpokládám, že bych se do něčeho v této oblasti ještě pouštěl.
Působíte v zastupitelstvu Bíliny. Skončíte i tam?
Dokončím volební období a pravděpodobně ani tam se už angažovat nebudu.
A co třeba ještě Senát? Tam jste to v minulosti také několikrát zkoušel…
Určitě ne. Už letos to byl omyl, že jsem se nechal stranou přesvědčit, abych to zkusil. Kdyby mi bylo padesát, asi bych na to koukal trochu odlišně. Dnes ale vím, že to byl omyl, když jsem se nechal přemluvit a s kandidaturou souhlasil.
Co se vám za těch osm let z pohledu nejvyššího představitele kraje podařilo?
Za úspěch vnímám v rámci celé naší koalice prvotní stabilizaci a následný rozvoj společnosti Krajská zdravotní. Když jsme ji před osmi lety přebírali, tak tu byly stamilionové dluhy. Dnes jsme v plusových číslech. To považuji za velký úspěch, i s ohledem na problémy s nemocnicemi v jiných krajích. S tím souvisí i zvyšování odborností, zejména krajské Masarykovy nemocnice v Ústí, kde máme 12 klinik. Kladný posun za těch osm let ale vidím ve zlepšení zdravotnictví v kraji obecně. Nemalé úsilí nás také stál boj za zachování komplexního onkologického centra, které nám chtělo ministerstvo zrušit. V kraji, kde je nejvyšší procento onkologických onemocnění na počet obyvatel, to byla absurdita. Povedlo se a zůstalo nám, takže i to považuji za velký úspěch.
Je něco, co jste nedotáhl?
Stále nás trápí sociální problémy, které tu máme. Představitelé nového vedení sice říkají, že si s tím dokážou poradit, ale osobně si myslím, že to tak jednoduché nebude. Podle mě v tomto směru musí velkou aktivitu vyvinout vláda, je potřeba změnit zákony tak, aby byli zvýhodněni ti, kteří chtějí pracovat. Na rozdíl od těch, co se jenom vezou a do práce se jim nechce, přitom dostávají od státu slušné peníze na živobytí. To vnímám jako velký deficit.
Jak vnímáte pozici Ústeckého kraje oproti ostatním? Má nějaké neduhy?
Stále doplácíme na období 90. let, kdy se náš kraj stal odkladištěm pro celou republiku. Kdo někoho nechtěl, tak ho poslal sem k nám. I když na druhou stranu je třeba si přiznat, že si za to mohla často jednotlivá města sama. Vedení radnic se tehdy zbavilo bytového fondu, čímž se také zbavilo možnosti regulovat přísun lidí. A to se hodně vymstilo a trpíme tím dodnes.
Několikrát jste v kraji přivítal prezidenta. Vždy to pro vás musel být vysilující maraton. Jak na to vzpomínáte?
Ty návštěvy byly hodně vyčerpávající. Už samotné přípravy byly vždy náročné. Na druhou stranu, návštěva prezidenta je vždy významným přínosem pro kraj. Hlavně pro lidi ve městech. Ne každý má možnost se takto setkat s hlavou státu. Proto jsme se vždy snažili naplánovat vždy jiné trasy, aby se s prezidentem mohli seznámit v jiných částech kraje. S panem prezidentem máme vřelý vztah, tykáme si.
Půlrok jste letos vedl kraj v covidové době. Jak hodnotíte toto období? Považujete ho za nejtěžší za celou osmiletou dobu, nebo byly ještě těžší měsíce z pohledu chodu kraje?
Určitě to byla těžká doba. Měl jsem jich ale více. Půl roku po mém nástupu do funkce přišly v kraji povodně. Byl to nelehký úkol se s tím poprat. Na druhou stranu ale bylo zřejmé, že voda za čas opadne a nastane klid. Mělo to svůj konec a mohli jsme čerpat ze zkušeností z jiných krajů, kde byla velká voda už předtím. Když ale letos na jaře přišel Covid-19, tak to byla pro všechny novinka. Nikdo nevěděl, co bude následovat, jak se bude situace vyvíjet. Když to teď porovnám s podzimem, tak pro nás ještě to jaro byla procházka rajskou zahradou. Ano, letošní covidová doba je jedno z nejtěžších období v mé hejtmanské éře. Maloval jsem si, že bych mohl mít klidnější ukončení své práce na kraji. Opak je ale pravdou. Musíme si to všechno předávat za pochodu. I když to zvládáme, je to hektické.
Současná zadluženost kraje je okolo jedné miliardy. Jak si podle vás stojí ústecký region ekonomicky?
Ústecký kraj je ekonomicky stabilní. Jsme zadlužení, ale také jsme schopní všechno splácet. Každoroční audity nám vycházejí dobře. Nesouhlasím s názory, že nové vedení přijde k prázdné truhle. Jsem přesvědčený o tom, že to tak není. Důležitý po ekonomické stránce bude příští rok, kdy očekávám, že v důsledku letošní situace s Covidem-19 bude nejspíše méně peněz ze státní pokladny. A s tím se bude muset nové vedení kraje vypořádat. Proto jsme už při vypuknutí pandemie zavedli různá úsporná opatření, abychom šetřili peníze.
Takže kraj svému nástupci předáváte s naprostým klidem? Nemáte žádné výčitky, že by se ústecký region hrnul někam do záhuby?
Kraj předávám v dobrém stavu a o budoucnosti nemám strach.
Jak vlastně vnímáte kraj, ve kterém žijeme?
Na to se mě ptá hodně lidí. Samozřejmě, že je krásný a nedám na něj dopustit. Máme zde řadu historických památek, jsou zde historická centra měst, přírodní oblasti, jako je Národní park České Švýcarsko, České středohoří, Krušné hory. Takové bohatství nemá každý.
Narodil jste se ale ve východních Čechách. Nepotáhne vás to tam zpět, když už nebudete mít politické ani pracovní závazky?
Východní Čechy mám rád a často tam zajíždím. To, že bych se tam stěhoval, ale nehrozí. Za životní místo považuji Bílinu, kde bydlím. Podle mě by měl člověk dožít tam, kde tráví většinu života. Považuji se za patriota a nehodlám to měnit.
Máte před sebou důchodový klid. Nebude vám práce chybět?
Každý den jsem vstával v půl šesté. Chodil do práce. V sobotu a neděli po akcích. Upřímně se těším, že si od toho spěchu odpočinu. Duševně se na to chystám už delší dobu. Chci se teď naplno věnovat rodině, na kterou jsem neměl vždy tolik času, jak bych si představoval. V zahrádkářské kolonii mám svoji malou zahrádku, která je můj celoživotní koníček. Musím ji trochu zvelebit. Fakt se na tu dobu hodně těším. Bubeníček v důchodu, to teď bude můj život.

Kdo je Oldřich Bubeníček
Oldřich Bubeníček se narodil se 5. ledna 1953 v Ústí nad Orlicí, kde absolvoval gymnázium.
V roce 1974 vstoupil do KSČ. Pracoval ve sklárně, později na OV KSČ v Teplicích, v 90. letech se stal jeho předsedou.
V letech 1995 až 2008 byl redaktorem Haló novin. V současnosti je zastupitelem Bíliny, dříve byl i jejím starostou či radním.
V roce 2012 se stal hejtmanem Ústeckého kraje, o čtyři roky později post obhájil.

Redaktor Petr Málek

Zasedání KV KSČM Ústeckého kraje 9. 11. 2020 zvolilo nového předsedu KV. Došlo k tomu po rezignaci předsedy KV s. Pavla Vodseďálka (OV KSČM Ústí n.L). Novým předsedou se stal s. Jaroslav Komínek (OV KSČM Chomutov). Zasedání dále odvolalo z funkce místopředsedy pro vnitrostranickou práci s. Josefa Šenfelda (OV KSČM Litoměřice) a nově zvolila do této funkce s. Radka Beleje (OV KSČM Most). Na funkci tajemníka KV KSČM rezignoval s. Stanislav Rybák (OV KSČM Louny). Nově byla zvolena do této funkce s. Jitka Hanousková (OV KSČM Teplice). V pětičlenném VV KV KSČM zůstává na své pozici místopředseda pro volby s. Radek Černý (OV KSČM Litoměřice) a ve funkci hospodářky s. Jaroslava Šamsová (OV KSČM Ústí n.L). Jako prvořadý úkol si vedení KV KSČM Ústeckého kraje stanovilo připravit Krajskou konferenci KSČM, která je naplánovaná na 20. 3. 2021. (jh)

9. listopadu ve věku nedožitých 86 let zemřel Václav Srp, bývalý generální ředitel Pozemních staveb v 80 letech minulého století, patřil do staré školy, tak zvaných, dělnických ředitelů. Za jeho éry stavěla firma průmyslové stavby, školy, ale i tisíce bytů. Byty pak stát dával na příděl především mladým rodinám. Po roce 1989 byl občanským fórem vyhozen z hodiny na hodinu a vrátil se ke své profesi zedníka. To se již ale výstavba nových bytů skoro zastavila a přišly jiné priority. Dnes již jen můžeme s nostalgií vzpomínat na to, jak bylo zadarmo to, za co se dnes mladí lidé musí zadlužit hypotékou na celý život. Proto budu s vděčností vzpomínat na člověka, který dal svůj um k rozkvětu naší země.

Ing. Lubomír Škarda, zastupitel města Teplice

Soudruh doktor Jaroslav HORÁK byl jedním z členů ÚKV KSČM za OV KSČM Děčín

ČEST JEHO PAMÁTCE

Přečetli jsme v říjnových novinách  ÚSTECKÝ KRAJ

Vážení a milí spoluobčané,

naposledy vás zdravím v úvodníku zpravodaje Ústeckého kraje, krajských novin, ze kterých jsem k vám promlouval po dobu osmi let v obou mých volebních obdobích ve funkci hejtmana Ústeckého kraje. Osm let z dosavadní dvacetileté historie existence krajských samospráv je poměrně dlouhá doba. Za tu dobu mi přirostl Ústecký kraj ještě více k srdci, než když jsem působil v komunální a krajské politice na jiných volených pozicích. Funkci hejtmana jsem vykonával vždy s maximální pokorou a úctou ke všem obyvatelům našeho krásného regionu. Myslím, že bychom měli být právem hrdí na region, ze kterého pocházíme, ve kterém žijeme s našimi rodinami, pracujeme a snažíme se jej zvelebovat a úspěšně rozvíjet pro budoucí generace. Do vínku osud našemu regionu dal překrásnou přírodu, bohatou historii a energetický potenciál. Zároveň si s sebou nese také mnoho neblahých následků ze své minulosti. Věřím, že i pro mé nástupce bude Ústecký kraj vším, srdeční záležitostí, pro kterou budou pilně a ochotně pracovat, aby se nám všem dařilo a žilo spokojeně v regionu, který je tak rozmanitý a tolik různorodý. Uvědomoval jsem si to pokaždé, když jsem měl možnost cestovat po našem kraji a navštěvovat spousty nádherných akcí, které lidé pořádají pro sebe i své okolí. Je to pouto, od kterého se nemůžete odtrhnout. Uvědomujme si to a připomínejme si to zas a znovu, protože největším bohatstvím našeho regionu jste právě vy všichni, obyvatelé Ústeckého kraje, kteří naplňujete jeho kulisy a ve městech, na venkově i v přírodě dodáváte těmto kulisám životadárnou energii. Bez vás by Ústecký kraj nemohl být a hejtman, celá Rada a Zastupitelstvo, úředníci krajského úřadu, ti všichni jsou tu pro vás. Chtěl bych vám všem popřát pevné zdraví, pozitivní náhled na svět, radost ve společnosti vašich blízkých a pevnou víru v to, že společnými silami se dá překonat leccos. Ústecký kraj je v našich srdcích a především je tu vždy pro vás.

S pozdravem
Oldřich Bubeníček

Vážené soudružky,

Vážení soudruzi,

v krajských a senátních volbách jsme dopadli ostudně. Stranu to vhání do ještě hlubší krize. Na poplach bijí tisíce komunistů, řada základních organizací i územních orgánů KSČM. Po radikálním řešení volají i výzvy městských výborů z klíčových aglomerací – Ostravy a Brna.

Prohráli jsme jedenácté volby v řadě. Tak málo nás lidé nepodpořili za celých sto let. Teď jich nebylo ani pět procent. Pod touto hranicí, nezbytnou k zachování parlamentního postavení strany, už končíme téměř v každém průzkumu veřejného mínění. Dřívější prohry byly varovným signálem. Od roku 2016 jsou to žalostné debakly.

Vedení strany se k analýze příčin nemá. K alibistickým výmluvám se uchýlilo i tentokrát. Od obav a názorů členské základny ho dělí bezedná propast. Stranu to rozkládá a ubíjí.

Současné vedení vykazuje špatné výsledky už řadu let. V úvahu připadá jediné řešení. Vedení musí odstoupit neprodleně. Své funkce sice dalo k dispozici už na schůzi VV ÚV KSČM dne 9. 10. 2020. Osobní odpovědnost však nevyvodilo dodnes. Chce stranu naopak řídit až do sjezdu, jemuž přitom hrozí další odklad. Řešení naší krize, nemající obdoby, to odsouvá na neurčito. Smíme to dopustit? Znásobit tak i riziko, že po příštích volbách už nebudeme ani parlamentní stranou?

KSČM vyvede z krize jen zcela nové vedení. Jedině rozhodní stoupenci zásadní změny, skýtající i záruky, že stranu názorově ani generačně nerozštěpí. Právě takoví soudruzi by měli převzít už přípravu XI. sjezdu. Předložit mu osnovu naší strategie za kapitalistické krize i konkrétní postup, jak dopracovat dlouhodobý i krátkodobý program strany, potřebné úpravy stanov a našeho ekonomického zázemí. Součástí musí být i jasný mandát ve vztahu k Hnutí ANO, ČSSD i dalším parlamentním subjektům. Přesně stanovené mantinely, jež budou pro KSČM nepřekročitelné.

Vedení, zvolené jen většinou několika hlasů – a tím spíš politiku „Vítěz bere vše“ – si už nemůžeme dovolit. Rovné právo zasadit se všemi silami o obnovu strany musí být oba názorové proudy i stranické generace. Šanci to má jedině tehdy, budou-li je reprezentovat tváře, s nimiž lidé nespojují naše porážky. Jen takové vedení změní náš pošramocený obraz v médiích a všude před širokou veřejností. Bez dalších průtahů musí být provedeny i všechny změny ve složení ÚV a VV ÚV KSČM, schválené územními stranickými konferencemi už počátkem roku.

Nechat budoucnost strany na kmotrech, intrikujících za zády komunistů, už nesmíme. Teď musí stranou všechny různice a animozity. Příkazem doby je jednota obou názorových proudů i generací. Jedině tak lze obnovit stranu skutečně životaschopnou, s níž spojí naděje i statisíce těch, o něž jsme přišli. Stranu, k níž najde cestu i spousta dalších lidí, jimž dnes skutečná alternativa chybí.

Právě to je naše povinnost! Spojme síly, dokud je čas! Výsledek závisí na každém z nás! Zasaďme se o něj, tak jak nám velí čest a svědomí komunistů! Projednejme vše, co už nelze odkládat, v základních organizacích, OV a KV KSČM! Požadujme neprodlené odstoupení předsedy a místopředsedů strany a přípravu XI. sjezdu lidmi, kteří budou zárukou potřebné změny! Adresujme to ústřednímu výboru! Žádejme členy ÚV a VV KSČM, kteří nás v těchto orgánech zastupují, aby tam rozhodně prosazovali vůli komunistů!

kolektivní stanovisko ss. S. Duška, J. Horáka, M. Kavije, K.Klimši, P. Posoldy, T. Vytisky a J. Skály