Rozhovor Haló novin s hejtmanem Ústeckého kraje

Oldřichem Bubeníčkem (KSČM)

Jste hejtmanem a zároveň starostou Bíliny. Jak zvládáte obě náročné funkce?

Starostou jsem se stal trochu náhodou. Sice dostávám od roku 1998 nejvíce hlasů v komunálních volbách, ale KSČM byla stále v opozici. V opakovaných volbách v roce 2015 se jednalo o koalici a podmínkou vzniku bylo, že převezmu funkci starosty. Jsem neuvolněný, protože tvrdit, že se dá stihnout několik funkcí na plný úvazek, je nesmysl. Den má jen 24 hodin.

Máme koalici, která poprvé od roku 1990 odpovídá výsledku voleb, tedy pořadí. Starosta – KSČM, 1. místostarostka – Nezávislí v Bílině HNHRM (Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, pozn. red.), 2. místostarostka – ANO 2011. Snažím se Bílině věnovat úterky, dalších šest dnů v týdnu věnuji kraji. Díky dobrým spolupracovníkům se to daří zvládnout.

Co nejvíce trápí v současnosti obyvatele Bíliny?

Naše město je krásné, letos slavíme 1025 let od první písemné zmínky. Proto si zaslouží, aby byli obyvatelé spokojeni. Stejně jako jiná města v Podkrušnohoří máme sociální problémy. Neřízený příliv nepřizpůsobivých v minulých letech se nyní snažíme řešit. Máme program s názvem Bílina – bezpečné město. S touto iniciativou přišli v rámci koalice Nezávislí HNHRM. Hlavním bodem je výkup části v minulosti bezhlavě zprivatizovaných bytů v problémových lokalitách.

V první fázi se jedná o zhruba 400 bytů a máme zájem i o další. Probíhá řada bezpečnostních akcí za účasti městské policie a ve spolupráci s Policií ČR.

Ročně vydává město na činnost městské policie 30,5 milionu korun.

Probíhají šetření odboru sociálních věcí, životního prostředí. Zde jsou vždy informováni majitelé nebo správci objektů. Cílem je, aby se minimalizoval výskyt negativních jevů.

Jak se řeší obchvat Bíliny?

To je dlouhodobá záležitost. Po silnici I/13 projíždí denně zhruba 24 tisíc vozidel. Ve špičkách se tvoří přes město dlouhé kolony. V osmdesátých letech byl připraven průtah městem. Po převratu Občanské fórum variantu okamžitě zamítlo. Potom se vypracoval návrh východního obchvatu. Proti byli zahrádkáři a obyvatelé okálů. Nakonec byla varianta za zhruba tři miliardy korun vyhodnocena jako neekonomická. Další varianta s mostem a tunelem stála šest miliard. Také neprošla. Vloni jsem navrhl variantu s tunelem pod stávající komunikací. Zde se nyní provádějí geologické průzkumy.

Co nejvíce sužuje obyvatele Ústeckého kraje?

V sociální oblasti jsou problémy v podstatě stejné, jedná se hlavně o okresy Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Žije zde část obyvatel, kde již prakticky třetí generace neviděla své rodiče pracovat. Přitom na každém rohu vidíme: hledáme pracovníky, kvalifikované i nekvalifikované. Zde se musí změnit státní politika sociální podpory. Jednáme o tom s ministerstvy i v rámci Asociace krajů. Není možné, aby ten, kdo se snaží, bral stejně jako ten, kdo o práci nemá zájem.  A velkým problémem je zadluženost. Více než 18 procent dospělých obyvatel má exekuce, někdy i pět, deset. A těm se vlastně nevyplatí pracovat. Myslím si, že vliv mají i jednoduché reklamy, půjčovat si je přece radost, nikde se již velkým písmem neuvádí, také to musíte vrátit.

Odcházejí mladí lidé z Ústeckého kraje do jiných regionů za prací, nebo se tento trend zastavil?

Pokud není mladý člověk zrovna specializovaným jaderným fyzikem, tak úměrně ke vzdělání práci v našem kraji najde. Problém je spíše v tom, o čem jsme již hovořili. Životní prostředí se od roku 1989 výrazně zlepšilo, to problém není. O zlepšování situace svědčí i každoroční výrazný nárůst počtu turistů, kteří k nám zavítají. Samozřejmě chceme, aby mladí po studiích zůstali doma a založili zde rodiny.

Jaká je situace ve zdravotnictví? Zabránili jste odchodu lékařů a zdravotních sester do jiných regionů, případně do zahraničí?

Nedostatek lékařů – a dnes hlavně zdravotních sester – je celorepublikový jev. Máme stipendia pro studující lékaře, stejná má i Krajská zdravotní, a. s. Spolupracujeme s lékařskými fakultami Univerzity Karlovy. Snažíme se působit na děvčata v našich středních zdravotních školách. Víme, že to je práce náročná a zodpovědná. U lékařů je již finanční ohodnocení adekvátní, u sester jsou ještě rezervy. Navyšování mezd v naší Krajské zdravotní, a. s., je vysoce nad nařízením ministerstva. Tato společnost, která sdružuje pět nemocnic a dvě nemocnice následné péče, hospodaří v plusových číslech a kraj zde přispívá pouze na přístroje nebo rekonstrukce objektů.

Učňovské školství skomírá. Jaká je situace v Ústeckém kraji a jakým způsobem kraj pomáhá?

Problém začal v devadesátých letech. Všichni musí mít maturitu, kdo jde do učení, je blbec. Dnes je velký nadbytek míst na středních školách obecně. Každý ředitel se samozřejmě brání nějakému snižování. Podle mě nadbytečné kapacity jsou na gymnáziích. Ale výraznější podpora škol s technickým zaměřením a nedostatkovými učebními obory musí přijít z centra. Kraj má vybraných dvanáct učebních oborů, kde dostávají žáci stipendium a při vyznamenání další bonusy. Ale že by byla u těchto oborů fronta, to se nedá říci. S řadou škol spolupracují firmy, již v prvním ročníku hledají žáky se zájmem o budoucí zaměstnání u firmy. Společně hledáme další motivace pro učební obory. Velkou roli hrají výchovní poradci na základních školách.

Jaké máte pracovní plány do budoucna?

Na úrovni kraje úspěšně dokončit volební období a s čistým štítem odejít. Budu rád za řadu následníků nejen v Ústeckém kraji, kteří dokážou pro KSČM vyjednat opakovaně post hejtmana. Tedy vedení kraje pro KSČM. Není to tak jednoduché, jak si řada nepřejících myslí. Na druhou stranu si vážím podpory spolupracovníků, kteří tvoří vedení kraje. A to nejen KSČM, ale i koaličních stran. V Bílině se ještě na kandidátce v komunálních volbách objevím. Další bude odpovídat výsledku voleb.

Jak nejraději odpočíváte a čím dobíjíte energii?

Možná bych se mohl zeptat, co je to volný čas. Ale také se najde. Já jsem stará škola, když jsem byl zvolen předsedou výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost v roce 2008, bral jsem 15 tisíc korun. Proto si vážím odměny, kterou mám, a beru, že za to musím odvést odpovídající práci. Bez ohledu na čas. Mám manželku, která má pro moji práci velké pochopení. Energii nabíjím s vnoučaty Nelou a Lukášem. Nelu máme doma. Když přijdete večer a ona řekne, dědo, budeme si hrát?, tak zapomenete na únavu. A potom práce na zahrádce, to je obrovské odreagování.

Radovan RYBÁK