Z Petrohradu do Bejrútu je dlouhá cesta. Po páté hodině večer vyletělo letadlo z Pulkova (u Petrohradu) na Šeremeťjevo (u Moskvy). O jednu hodinu čtyřicet pět minut později přistáváme. Půl hodiny běhání po terminálu D a E, a již jsem u terminálu F. Začíná velkými čísly a já odlétám z čísla 53, které je na začátku řady. Salonek byl trochu vyjedený, tak jsem si dal mističku vařených krup (grečku), a po chvilce donesli gulášek. Sklenka červeného vína a černý čaj vše vhodně doplnily. Asi po hodince se objevil organizátor Oleg a společně nastupujeme do velkého Boeingu směr Bejrút.
Délka letu tři a půl hodiny. Směr Krasnodar a potom napříč přes Turecko a východně od Kypru. Přistání v Bejrútu takřka na mořském břehu ve 23.40. Posuneme si hodinky o jednu hodinu. U východu z letadla hned na začátku mostu nás čeká pracovník Velvyslanectví Ruské federace s cedulkou Jaromír Kohlíček. Protože vycházím první, jsem hned odchycen a hlásím, že Oleg jde kousek za mnou. Máme již vyplněné kartičky s údaji pro cizince a u pasové přepážky pro diplomaty nás dívčina poměrně rychle „zpracuje“. Kufry právě přijíždějí na pase. Odebereme si je a odjíždíme krátce po půlnoci do hotelu Hilton. Na recepci padne otázka: „Jste také součástí francouzské delegace?“. Ano jsme. Mimochodem, jak později zjišťuji, z celé skupiny poslanců z Evropy mimo Rusko mluvíme francouzsky asi 4, ale nikdo není z Francie. Na pokoji je rychlovarná konvice. Dám si čaj a do postele jdu kolem jedné.
Sraz u recepce k odjezdu je v půl šesté. Celá velká skupina se po šesté nasouká do kolony aut (jde o téměř 30 lidí) a jedeme na letiště. Obsluha salonku je zjevně zaskočena velikostí skupiny. Nabízí vodu a kafe, získávám čaj a po sedmé jedeme autobusem k letadlu. IL-62 s ruskými výsostnými znaky a s ruskou posádkou nás za cca jednu hodinu dopraví do Damašku. Nejdříve letíme na sever podél pobřeží a potom proti slunci přímo na východ. Přes zasněžené hory, Libanon a Antilibanon.
Po přistání nás asi hodinu novináři zkoušejí v salonku. Vypijeme pomerančový džus a kafe. Pak už v deseti autech jedeme kolem částečně rozstřílených domů a spousty kontrolních míst se střílnami do města. V čele policejní auto s nápisem PROTOCOL, kolem kolony jezdí policisté na motorkách. Řidič má za pasem pistoli. Jinak je kolem hlavní silnice spojující letiště s hlavním městem klid a spousty obdělaných polí. V hotelu Dama rose každý dostal předem připravenou kartičku (klíč) s číslem pokoje a jménem. Na „přebalení“ máme půl hodiny a odjíždíme do prezidentského paláce.
Bašár Asad s námi diskutoval tři hodiny. Seděl sám v čele oválu vytvořeného ze židlí, přičemž na jedné straně byli poslanci ruské Dumy a na druhé straně poslanci Evropského parlamentu a národních parlamentů několika zemí Evropy (Španělsko, Belgie, Itálie, Srbsko). Trochu komplikované bylo překládání. Arabština – ruština a naopak, individuálně angličtina (pro belgického kolegu) a zvláštní tlumočníky měla italská a španělská skupina. Jeden ze Srbů uměl Rusky i Anglicky. Část rozhovoru jsem kolegovi z Belgie z ruštiny přímo tlumočil. Bylo to rychlejší a přesnější, než dvojí překlad ruština – arabština a navazující arabština – angličtina. Bašár Asad s námi diskutoval velmi otevřeně, jeho úvodní slovo bylo poměrně krátké a odpovídal naprosto věcně na položené otázky. Leonid Sluckij, předseda zahraničního výboru Dumy, navrhl prezidentovi ustanovení meziparlamentního výboru mezi syrským Parlamentem a Dumou. Tento výbor by měl pomoci k mírovému řešení situace v Sýrii. Navrhuje 4 body:
- Ustavení komise syrského Parlamentu pro přípravu nové ústavy země.
- Ustavení skupiny na jednání v Ženevě po zahájení dalšího kola dne 23.března pro přípravu nové ústavy v Sýrii. 3. Zahájení intenzivních jednání s Kurdy o budoucím uspořádání Sýrie.
4. Výměna vězňů a zajatců mezi bojujícími stranami.
Z odpovědí Bašára Asada vyjímám:
Navržené 4 body jsou dobrým návrhem. Zatím vládě dobře fungují dohody, kdy po složení zbraní je skupina amnestována. Politická opozice je slabá, vyjednávat se jí moc nechce. Ozbrojená opozice je rozštěpená. Jednotlivé části financují Saudská Arábie, Katar, USA, Francie, Velká Británie a další zahraniční sponzoři. Bez jejich výrazné angažovanosti by byla situace jednodušší. Při obnově země budou nejdříve stavěny a opravovány byty. K nim patří také komunikace a zásobování – hlavně vodou a elektřinou. Průmyslová výroba přijde na pořad potom. Zvláště na severu (Aleppo, Homs) byla řada závodů demontována a odvezena do Turecka. Velkým problémem je, že v některých místech děti nechodily 4 roky do školy. Začínáme tento výpadek řešit.
Ruská strana (Duma) dodá do Aleppa vybavení pro tisíc školáků – prohlásil místopředseda Dumy.
Na závěr setkání jsme se individuálně a skupinově s Bašárem Asadem rozloučili a vyfotili.
Dalším přijetím bylo společné jednání syrského Parlamentu a Dumy za přítomnosti poslanců z EU. Bylo schváleno ustavení společné meziparlamentní skupiny, a to za předsednictví Hedije Abbas a Leonida Sluckého.
Večer jsme pojedli v budově syrského Parlamentu. Tato budova má zajímavou minulost. Původně zde bylo kino, pak divadlo. Teprve potom byla zvolena za sídlo syrského Parlamentu (je zajímavé, že tedy nejen Poslanecká sněmovna v Praze sídlí v místě, kde původně bylo divadlo). Nevím, jestli duch divadla, který se občas objevuje v české Poslanecké sněmovně, sídlí také v syrském Parlamentu. Na tuto otázku jsem se nestačil zeptat.
Časně ráno jsme nasedli do aut u hotelu Dama rose a i se zavazadly vyrazili na letiště. IL-62 nás dopravil na základnu leteckých sil Ruské federace Khmejmim (nedaleko od Latakije).
Po prohlídce základny (je zde mimo jiné řada SU-25, bojových helikoptér a další techniky) nás generál velící základně seznámil s historií a současností. Základna byla vybudována v září 2015 na základě žádosti Bašára Asada, na kterou reagoval prezident Putin, jehož rozhodnutí schválila Rada federace. Letecké síly Ruské federace jsou tedy jediné zahraniční síly, které regulérně operují na území Sýrie, a to ve shodě s mezinárodními normami a Chartou OSN (na rozdíl od mezinárodní koalice vedené USA). Od října 2015 mezinárodní koalice za porušení mezinárodních norem rozvíjí svoji bojovou aktivitu v Sýrii, a to bez svolení legálně zvolené vlády (mimochodem i nový americký prezident uznal, že zásobují zbraněmi a cvičí lidi, o kterých nic neví, a proto řada z nich přechází k Islámskému státu a jiným skupinám). Ruské vedení nechápe, k čemu zásobování materiálem, prováděné mezinárodní koalicí na území ovládaném Islámským státem, slouží.
V době začátku nasazení ruských sil ovládaly protivládní skupiny 70% území země, blokovaly účinně Aleppo a v okrajových částech Damašku se bojovalo. Společné akce ruských leteckých sil a syrské armády od té doby zásadně změnily situaci v zemi. Velké ozbrojené skupiny v regionech Hama a Homs byly likvidovány. Bojovníci byli také vytlačeni z území na jih a na sever od Damašku. Dálnice Damašek – Aleppo je odblokována a klíčová města Aleppo, Palmyra a El-karjatain byla osvobozena. Byly zablokovány hlavní kanály dopravy ropných produktů do Turecka, čímž IS ztratil hlavní zdroj financí. Jen v minulém měsíci bylo vyčištěno od protivládních bojovníků 17 000 km2 s 560 obcemi včetně 50 měst a předměstí. Se syrskou armádou spolupracují vojenští poradci Ruské federace a podporují její operace vzdušnými silami. Zvláště důležité bylo osvobození Aleppa. 108 000 civilistů bylo zachráněno přesunem do jiných čtvrtí města z oblasti bojů.
Ruská armáda rozvinula rozsáhlý projekt usmíření, v rámci něhož poskytuje potřebným teplé jídlo a zdravotní péči. V několika fázích bojů bylo umožněno 4 500 bojovníkům, aby odešli z města do provincie Idlib zvláště k tomu vytvořenými humanitárními koridory v organizovaných kolonách. Bohužel – 20 autobusů bylo bojůvkami zničeno, přičemž zahynuli i řidiči. Při prohlídce osvobozených území v Alepppu byly nalezeny zbraně a munice, z nichž některé byly vyrobeny v EU (ve Velké Británii, Bulharsku a České republice).
Skupina dětí ve věku 6 – 14 let se závažnými chorobami a zraněními byla přesunuta do ruských zdravotnických zařízení a po vyléčení se vrátily děti zpět. 30. prosince se podařilo dosáhnout evakuace protivládních sil z údolí Wadi Barada, čímž byla obnovena dodávka pitné vody do Damašku. Při operaci nebyl nikdo zraněn.
Velitelem celé humanitární akce Ruské armády je generál A. S. Kim. V březnu funguje Centrum mírového porozumění již rok a měsíc. Pod heslem „Rossia s vami“ dodává tisíce tun humanitární pomoci. O zřízení organizace rozhodl generál Gerasimov, ministr obrany RF. V současné době zde pracuje 56 důstojníků. Centrum má svá střediska v Aleppu, Damašku, Palmyře a dalších dvou místech. Spolupracuje s OSN, Červeným křížem, Červeným půlměsícem, syrskou vládou a USA. Kromě dodávky humanitární pomoci pro školy, školky a dospělé, vysílají do různých míst i lékaře. Zejména pracují v Aleppu, kde pomáhají i zásobováním vodou a elektřinou. Humanitární pomoc, která je rozdělována, dodává vedle Ruské federace také Kazachstán, Bělorusko, Arménie a Srbsko. Pomoc nabídly samy vlády těchto zemí.
Zejména v poslední době Centrum mírového porozumění připravuje dva druhy dohod. První z nich je třístrannou dohodou obec – syrská vláda – Centrum. Na základě této dohody obce spolupracují na mírovém uspořádání situace v zemi, Centrum poskytuje humanitární pomoc a kontroluje za pomoci dronů, zda je vše v pořádku. Dohod s různými obcemi bylo již podepsáno 1368 (stav k 21.3.2017). Druhý druh dohody, připravované a podepisované Centrem, je dohoda s bojovníky různých protivládních sil o jejich odchodu z daného území. Podmínkou je možnost vzít si jednu ruční zbraň pro každého bojovníka a být evakuován spolu s dětmi a ženami do detenčního zařízení na tureckých hranicích. Těchto dohod bylo dosud podepsáno a uskutečněno 200, v současnosti je jich 9 rozpracovaných. V případě Aleppa odešla část bojovníků do provincie Idlib.
OSN organizuje humanitární konvoje s materiálem zejména z USA a Kanady, kolony jezdí z Jordánska a Turecka. Nikdo v Sýrii nemá možnost kontrolovat obsah kamionů. Informace zastoupení OSN uvádí pouze v kolik hodin a který den a kolik pojede aut. Je zajímavé, že po odjezdu těchto humanitárních konvojů se zpravidla v dané oblasti boje aktivizují.
Ze základny leteckých sil Ruské federace jsme se v doprovodu velícího generála přesunuli do Aleppa, a to armádním AN-76. Na letišti, které bylo několik let blokováno protivládními silami, na nás čekal jeden ze syrských velitelů, starosta města, guvernér provincie, a celou cestu s námi absolvoval velitel letecké základny RF. Byli jsme přijati na radnici uprostřed města členy Rady. Jedna stěna radnice má místo oken natlučené plastové desky, vstup do radnice je provizorně parkovištěm. Také osvětlení je provizorní. Město je rozděleno do šesti regionů. Od začátku roku se podařilo odminovat okraj města. Na cestě mezi letištěm a centrem je „mládežnická čtvrť“, která byla v bojích velmi poškozena.
Podařilo se obnovit částečně zásobování vodou, a to je postupně rozšiřováno. Centrální tržiště nedaleko citadely je kompletně rozbito. Vedle arménské čtvrti, do které se protivládní jednotky nedostaly, je velký křesťanský hřbitov. Krajní domy čtvrti jsou poškozeny, hřbitov je již odminován. Před válkou měla provincie 6 mil. obyvatel, samotné Aleppo 3 mil. Jde o nejdůležitější průmyslové centrum v zemi. Dnes má město cca 2 mil. obyvatel a ve východní části, která je nejvíce poznamenána boji, žije v současné době cca 300 000 obyvatel. V prosinci po dosažení příměří bylo z východního Aleppa z obklíčení vyvedeno posledních 6 000 bojovníků. 3 000 z nich bylo zavřeno a zbytek amnestován.
Humanitární pomoc Ruské armády denně vaří a rozděluje chudým 140 000 obědů, ruské jednotky postupně odminovávají východ města. Zneškodněny byly desítky tisíc min a výbušných systémů. Byly vyškoleny dvě skupiny syrských ženistů, druhá z nich v počtu 93 lidí právě ukončila školení. V prosinci začala Ruská armáda poskytovat ve dvou zařízeních zdravotní pomoc. V únoru otevřeli se syrskými úřady novou nemocnici. Bylo dodáno 16 t zdravotního materiálu.
Protože jednotky teroristů zneužívaly pro své štáby školy a mešity, je řada těchto budov těžce poškozena. Přesto již pracuje 36 škol. Přitom v Aleppu by mělo do škol chodit zhruba 10 000 dětí. V březnu se podařilo obnovit železniční spojení z okraje do centra města, dnes jezdí vlaky 2x denně. Těžce byla poškozena elektrizační síť. Dnes je k disposici cca 20 MW, od května bude v centrální rozvodně již k 200 MW. Guvernér a městská rada (s jejímiž zástupci jsme měli setkání na radnici) děkují Rusku, Íránu a Číně za pomoc v boji proti terorismu. Dosud bylo distribuováno velké množství školních potřeb. V Sýrii slaví 21.března svátek žen, je tedy dnešní den slavnostním.
Vedle budovy radnice stojí vysoký obytný dům. 7 pater, několik vchodů. Uprostřed domu je do zdiva díra od střely. Přesto jsou byty obydleny. Z nejvyššího patra na nás mává šestičlenná rodina a vyvěšuje syrskou vlajku. Na druhé straně domu ve druhém patře na nás mává jiná čtyřčlenná rodina. Uprostřed mezi těmito rodinami zeje do domu otvor velikosti zhruba 2×2 m. Nastupujeme do autobusu a jedeme do východního Aleppa. Ruský generál nás upozorňuje, že budeme pouhých 17 km od krajních postavení protivládních sil. Zároveň nás informuje, že včera v noci, když jsme spali v hotelu, zaútočily protivládní síly ve směru na střed Damašku, ale byly odraženy. Mimochodem dosah raket, které jsou v Sýrii používány, je větší než 17 km.
Vystupujeme z autobusu před školou. Děti drží obrazy Bašára Asada a vítají nás. Škola je pro děti od první do šesté třídy. Budova je poškozena, v nejvyšším patře se proto neučí. Ředitel nemá žádnou kancelář, ale už jeden a půl měsíce uprostřed rozbořených domů chodí do školy 400 dětí. Třídy jsou dětmi doslova našlapané. Sedí i po třech v lavici. V každé třídě je 18 lavic, učitelka a dvě asistentky. Na hlavách mají šátek. V jedné ze tříd děti probíraly sčítání a odečítání jednociferných čísel, příklady jsou rozepsány na tabuli. Učební pomůcky? Tabule a křída. Děti dostávají od ruské humanitární pomoci balíčky. Sešity, pastelky, tašky do školy. A polní kuchyně uvařila a rozdává rýžovou kaši se dvěma oplatkami. Školní dvůr byl původně ohrazen dvoumetrovou zdí. Dnes jsou v ní dvě obrovské díry, jedna skoro 4 m široká, druhá jenom 1,5 m. Vedle školy jsou dva dlouhé stany. Je zde zdravotní středisko, součást humanitární pomoci Ruské federace. Schodiště za školou je neschůdné. Vracíme se k autobusu. Děti skandují „Ať žije Asad“. Mají v ruce vlajky Sýrie a obrázky prezidenta.
Cesta na letiště poměrně rychle utekla. Loučíme se s místními už za tmy. Nastupujeme do AN-76, zavřít okénka, zhasnout světla, startujeme. Většina delegace letí do Damašku, ale Italové, Belgičan, Srbové a já letíme do Bejrútu. První část cesty míří na leteckou základnu, kde přesedáme do IL-62, a ten nás donese do Bejrútu. Tady se naše cesty rozdělují. Kolegové odjíždějí do hotelu a já do letištního terminálu, kde hodinu a půl čekám na odbavení. Je po půlnoci a já si pomalounku v hlavě rovnám dojmy. Konečně se přepážka Turkish Airlines pro let do Istanbulu otevírá. Držím v ruce palubní lístek jak na let do Istanbulu, tak na pokračování do Prahy. Přesouvám se do salonku. Trochu se mi chce spát. Není divu, vstávali jsme časně ráno, zážitky byly opravdu silné. Letadlo startuje o půl třetí ráno místního času. Vybírám si občerstvení, turecky poděkuji, chvilku čtu z anglicky psaných materiálů letecké společnosti, trochu klímám a již přistáváme v Istanbulu.
Pomalu se rozednívá. Obrovské moderní letiště stojí za návštěvu jako velmi zajímavá stavba, za špinavým oknem je vidět mešitu. Ranní paprsky prozařují zajímavý interiér salonku, který je snad největším salonkem, který jsem na kterémkoliv letišti viděl. Sleduji pečlivě odlet mého letadla do Prahy, vypiju trochu čaje a sezobnu pár oliv. Nechci usnout, protože cedulka hlásá, že na odlety letadel se v salonku neupozorňuje. Včas vyrazím k letadlu a další linkou Turkish Airlines se dostávám do Prahy. Přistání v dešti na Ruzyni je konečnou kapitolou mé cesty na Blízký východ.
Jaromír Kohlíček
