Pařížská dohoda je pro návaznost na Kjótský protokol logickým krokem, protože je nezbytné, aby k dohodě přistoupilo minimálně takové množství smluvních stran, aby jejich celkové emise skleníkových plynů tvořily alespoň 55% celosvětového množství má ER snahu, ve spolupráci s EP, ratifikaci protokolu podpořit svým usnesením. Vedle států EU vyjádřily Norsko a Island úmysl podílet se na společném postupu. Podle článku 4, odst. 16, Pařížské dohody je nutné, aby úroveň emisí přidělená Unii byla v souladu se závazky úrovní emisí jednotlivých členských států. Změny využívání půdy a lesnictví, politiky v oblasti energetiky a změny klimatu v období do roku 2030 jsou v této souvislosti zahrnuty v nově připravovaných právních předpisech. Unie i členské státy, v souladu s článkem 4, odst. 18 společně odpovídají za přípravu dohody oznámení a zachovávání vnitrostátně stanovených příspěvků redukce emisí, kterých chtějí dosáhnout. Cílem do roku 2030 je dosáhnout alespoň 40% snížení skleníkových plynů. Každých 5 let, počínaje rokem 2023 se státy Pařížské dohody zavazují hodnotit výsledky a upravovat nástroje nutné k dosažení co nejlepšího efektu. Dlouhodobým cílem dohody je udržet globální nárůst teploty výrazně pod 2°C, ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Parlament, jak doufám, výraznou většinou cíle návrhu rozhodnutí Rady podpoří. Hlasování o návrhu Evropské komise ukázalo, že v parlament je v podpoře poměrně jednotný, 610 poslanců bylo pro, 38 proti a 31 se zdrželo.
Jaromír Kohlíček
