OV KSČM Teplice

Ve čtvrtek 28. června proběhlo již sedmé pracovní setkání zastupitelů zvolených za KSČM z okresu Teplice v tomto volebním období. O problematice měst a obcí se zastupiteli diskutoval 1. místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek, pracovnice oddělení ÚV pro komunální politiku Věra Karasová a právník Petr Kokoška. Setkání se zúčastnila i poslankyně PČR Gabriela Hubáčková a poslanec EP Jaromír Kohlíček. Nechyběli ani krajští zastupitelé Oldřich Bubeníček a Tomáš Zíka. Jednání s přehledem řídil předseda Okresní rady členů zastupitelstev, místostarosta obce Bystřany, Antonín Kamenský. Slovo dostali všichni přítomní zastupitelé. Informovali o problémech ve svých městech a obcích a vzájemně si vyměňovali zkušenosti s řešením problémů. Všichni kvitovali zájem vedení strany o komunální politiku. Petr Šimůnek poukázal na to, že postavení samosprávy v obcích se díky nedostatku financí zhoršuje, nedokončují se akce, spousta krajů je zadlužená. Proto je práce se zastupiteli nezbytně nutná a jak to jen jde, vyjíždí do okresů. Se zajímavým návrhem přišel Milan Černík z Proboštova ? zmapovat a věcně prokázat vše, co bylo ve městech a obcích vykonáno do roku 1989. Věra Karasová požádala zastupitele, aby o problémech obcí psali. Buď přímo na web KSČM, nebo do Haló novin. Nastolenou otázku historického majetku obcí označil právník Petr Kokoška za nejproblematičtější a nejtěžší věc v právním řádu, kterou by měl vyřešit až občanský zákoník v roce 2014. Nabídl pomoc zastupitelům a předal jim své kontaktní údaje. Další pracovní setkání zastupitelů se uskuteční na podzim.

Dnes se uskutečnil 21. výstup na Milešovku, nejvyšší horu Českého středohoří. Počasí přálo a pořadatel MV KSČM Teplice na vrcholu větrné hory přivítal šedesátku účastníků. Nejmladším byl jedenáctiměsíční Lukáš Bubeníček. Svého vnuka na vrchol vynesl lídr kandidátky do zastupitelstva Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Nejstarší byl 76 letý Miroslav Brož z Hostomic. Mezi účastníky nechyběl ani kandidát do Senátu za volební obvod Teplice Jaroslav Dubský a kandidáti do krajského zastupitelstva Petr Brázda, Soňa Grochalová, Petr Kadavý a Jitka Hanousková. Někteří využili k výhledu do kraje i věž observatoře, a bylo vidět hodně daleko. Všichni dostali razítko na ruku, pamětní list a klíčenku. Děti soutěžily v malování obrázků o sladké odměny. Letošní setkání doprovázela jedna zvláštnost – na vrcholu hory byla v době naší návštěvy odhalena pamětní deska básníku Petru Kabešovi, který působil na Milešovce jako pozorovatel počasí v letech 1974 – 1977. Paradoxní bylo, že početná skupina lidí, jež se na odhalení sešla, byla silně pravicově orientovaná a naše přítomnost na větrné hoře jim nebyla zrovna příjemná. Nám to však na náladě neubralo. V pravé poledne jsme se společně vyfotili a kandidát do Senátu rozdal účastníkům propagační předměty. V závěru setkání jsme si slíbili, že se příští rok na Milešovce sejdeme již po dvaadvacáté. A určitě nás bude zase víc. Letos se řada pravidelných účastníků z celého kraje omluvila kvůli 2. zasedání ÚV KSČM, jehož termín byl stanoven později než jsme plánovali naši akci.

Považuji a rád bych považoval i nadále deník Právo za seriozní tiskovinu. Bohužel dva případy z poslední doby mě naplňují obavou, jestli i tento deník se nevydává na cestu „objednávky“. V sobotu 21.dubna vyšla barevná tabulka s přehledem lídrů krajských kandidátek po jednotlivých krajích. Moje jméno a jméno kolegů Hany Horské z Pardubického a Jana Slámečky z Kraje Vysočina bylo uvedeno v kolonce TOP 09. Sice jsem to nebral jako ocenění dvaadvaceti let v komunální politice, ale stát se může. Proto mě v pondělí překvapilo, že omluva vyšla takovým způsobem, že kdybych na to nebyl upozorněn, přehlédl jsem to. Očekával jsem, že deník Právo otiskne tabulku znovu a správnou. Asi nebylo místo a ani zájem. Ve středu 30. května přinesly Haló noviny na první straně volební preference podle agentury Factum Invenio, ale v posledních měsících se již agentury shodují, a KSČM měla 18,1 procenta. Hezky se na to dívá. Potom jsem došel na čtvrtou stranu deníku Právo. Sloupek s názvem Malé strany mají nakročeno do Sněmovny. Podrobně jsem se dočetl o preferencích neparlamentních stran, i o tom, že atak na Ratha sebral ČSSD jen jedno procento a hlas by jí dalo 26,2 procenta lidí. A nakonec jsem se dočetl jak na tom jsou strany vládní koalice. Celkem bylo vyjmenováno s preferencemi deset stran. Ale mělo jich být jedenáct. A zde si Právo pošramotilo svoji serióznost. Neuvedlo druhou v pořadí KSČM, a 18,1 procenta zase není tak málo.

Ostrava, Brno, Rumburk, Šluknov, Trmice a nakonec Praha, to jsou místa, která navštívili členové delegace OBSE-ODIHR, aby se seznámili se situací v oblasti vzdělávání Romů u nás. Ve Šluknově jsem měl možnost se členy delegace také hovořit. Ovšem návštěva se v Rumburku o dvě hodiny opozdila, a tak jsem využil čas a prohlédl si Speciální a Praktickou školu, hovořil s učiteli. Předem musím říci, že před nimi hluboce smekám, sem nemohou chodit pouze do zaměstnání, sem musí dát ještě kousek svého já. Je to práce náročná hlavně psychicky, v některých případech i fyzicky. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavého, bohužel i to, že řada dětí je z chudých rodin, kdy nemají ani svačinu. O rodinných poměrech má ředitelka přehled. To se snaží řešit i ve spolupráci s městským úřadem a starostkou. Některé děti dojíždějí z dětského domova anebo ústavu sociální péče. Členové komise pro lidská práva dorazili až odpoledne, škola již byla bohužel bez žáků, ale komisaři se ptali na mnoho věcí. Byli mezi nimi Polák, Angličanka, Polka, Belgičan, Slovák a Kanaďan. Dva členové byli Romové, jednacím jazykem byla angličtina, tlumočení zvládali perfektně dvě mladé Romky. Z dotazů jsme pochopil, že hosté mají představu, že v této škole se vzdělávají převážně rómské děti, které jsou sem zařazovány „automaticky“. Zastupující ředitelka školy Jana Vlastníková trpělivě vysvětlovala, že dítě může být zařazeno pouze na základě odborného vyšetření a doporučení a se souhlasem rodičů. Že škola je nejen speciální, ale i praktická, že řada dětí je zde s těžkým mentálním poškozením. Že z 82 dětí je pouze 10 malých Rómů a že všem je poskytovaná stejná péče. V podvečer se delegace přesunula na městský úřad. Zde starostka Eva Džumanová pokračovala ve vysvětlování každodenní reality. Zdůraznila, že žádné problémy nejsou s rómskými starousedlíky, ale s migrujícími rodinami. Upozornila, že v základní škole nejsou žádné rómské třídy, ale všechny školní děti se učí společně. Při obsáhlé diskusi zdůraznila, že základ zlepšení je v péči o děti v rodinách. Hovořilo se také o vysoké nezaměstnanosti, kdy po roce 1990 zmizel v okolí Šluknova prakticky všechen tradiční průmysl. A samozřejmě i o kriminalitě, kde oficiální údaje jsou zkreslené, protože řadu menších trestných činů či přestupků občané ani nehlásí. Pokud starostka uvedla, že začít se musí v rodinách, v závěru jsem řekl, že situaci nemůže vyřešit ani město a ni kraj. Na tahu je vláda. Musí být pracovní příležitosti pro nekvalifikované, ne že ministerstvo práce a sociálních věcí krátí peníze na veřejně prospěšné práce a důležité ve vzdělání je pro Rómy dosáhnout výučního listu nebo maturity. Pokud tento zájem nebude, budou stále na okraji společnosti. Není to tak dlouho, co si po roce 1990 různí rómští aktivisté stěžovali, že museli chodit do práce a bydlet v panelácích. Dnes práci nemají a ždímají je lichváři. Ale zažil jsem i jednu zajímavost. Po dlouhé době jsem si popovídal rusky. Kanadský člen delegace, když jsem hovořil o šikovnosti mladých Rómů na fotbalovém hřišti, povytáhl obočí a dodal – hokej. Tak jsem si nechal přeložit, že jsem byl deset let prezidentem hokejového klubu. Kanaďan zazářil, vstal a podal mi ruku. Přitom utrousil slovo rusky a já mu odpověděl. Dozvěděl jsem se, že deset let pracoval v Rusku, a stačili jsme probrat mnoho zajímavého kolem ledního hokeje. A samozřejmě padlo i to, že mistrovství světa a olympiáda, jsou na druhé koleji. V Kanadě vede Stanley cup.

Vysoká nezaměstnanost na severu Čech zdomácněla, Ústecký kraj má dlouhodobé neslavné prvenství mezi všemi kraji republiky. A ruku v ruce s vysokou nezaměstnaností jde kriminalita, sociální napětí a etnická nesnášenlivost. Koncem dubna bylo v kraji bez práce 59 272 lidí, a to se jedná jen o úředně evidované. Kolik jich je ve skutečnosti? To se úředně nezkoumá. Míra dosáhla 13,2 procenta, když republikový průměr byl o celých pět procent nižší. Proto vzniká akční plán kraje Ústecký program zaměstnanosti 2020. Cílem je snížit míru nezaměstnanosti za osm let na republikový průměr. To by znamenalo snížit počet lidí bez práce o 20 tisíc. A Ústecký kraj se snaží jít příkladem. Prvních 480 nových pracovních míst by mělo vzniknout v příštím roce v příspěvkových organizacích kraje. Číslo vychází z požadavků dvacítky organizací. Sociální a zdravotní služby představují 70 míst, školy a školská zařízení 390 a oblast kultury 20 míst. Jedná se například o asistenty pedagogů, sociální pracovníky, pečovatele a další. A málokdo si uvědomí, že Ústecký kraj je také největším zaměstnavatelem. Krajský úřad 504 pracovníků, Správa a údržba silnic 518, organizace v rámci odboru zdravotnictví 993, tedy nemocnice následné péče, psychiatrická léčebna, zdravotnická záchranná služba. Pod odborem školství pracuje v příspěvkových organizacích 5835 pracovníků, z toho 4300 učitelů a dalších více 300 pracovníků pracuje v organizacích pod odborem kultury a památkové péče. A v Krajské zdravotní, která je akciovou organizací kraje, pracuje více než šest tisíc lidí. Samozřejmě je na místě otázka, kde se na nová místa vezmou peníze. První věcí je neustálé a naprosto nesmyslné snižování financí do programu aktivní politiky zaměstnanosti. Přitom stát přijde levněji právě zajištění veřejně prospěšných prací. Zde na jednoho pracovníka vydá ročně cca 108 tisíc korun, ale na jednoho nezaměstnaného cca 120 tisíc korun. Přitom pracovník na jakýchkoliv veřejně prospěšných pracích vytvoří nějaké hodnoty. A pokud by stát podpořil oněch 480 nových pracovních míst, rázem by ušetřil ročně téměř šest milionů korun. A námitka pravice, že Evropský sociální fond nebude projekt financovat věčně? Důležité je celý plán rozjet a potom se musí také starat vláda. Píše se rok 2012 a můžeme se zeptat, co vlády od roku 1990 pro Ústecký kraj udělaly. Mimo omezení těžby uhlí, likvidace těžkého průmyslu, omezení sklářského průmyslu, likvidace prosperujících státních statků…… Pokud by se o tento kraj zajímaly, nemohl by mít dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v republice. A pokud již má kraj zájem něco řešit nad své kompetence, měla by mu být vláda alespoň nápomocná. A proto má Ústecký kraj vůči vládě i ministerstvu práce a sociálních věcí konkrétní požadavky.

Již po osmé se vydali po Teplicku na padesátikilometrovou trať cyklisté všech věkových kategorií, aby navštívili památníky osvobození a uctili památku všech, kteří se zasloužili o osvobození Československa. Start byl tradičně v Dubí u lípy tisíciletí, kterou v roce 2000 vysadili členové MV KSČM. V úterý se na start postavilo rekordních 23 cyklistů, při prvním ročníku jich startovalo sedm, nejen z Teplicka, ale i Mostecka a Litoměřicka. Na každé zastávce byla na kolík uvázána jedna stuha s názvem obce. První přivázal starosta Dubí Petr Pípal (S.cz), který popřál štafetě šťastné kilometry. Na startu byl i saský poslanec za Die Linke Hajko Kozel. První kilometry vedly do hornického městečka Hrob, kde štafetu pravidelně vítá před městem na kole předsedkyně MV KSČM Taťjana Vavřínová. U rekonstruovaného památníku hrobských obětí fašismu přivázal stuhu starosta Jan Zelenka (ODS). Další zastávkou byl hřbitov v Oseku, kde se účastníci poklonili památce sovětských vojáků, oseckých občanů a také francouzského vojáka. Stuhu přivázal místostarosta Jiří Hlinka (KSČM), který zdůraznil, že po oseckých obětech fašismu jsou ve městě pojmenované ulice. Příjemným klesáním pokračovala cesta do Duchcova. Zde vítal štafetu bývalý starosta Petr Kňourek (KSČM), který také u památníků vojáků Rudé armády přivázal další stuhu. V Zabrušanech u pamětní desky místních občanů, kteří za války zahynuli, byla občerstvovací stanice a stuhu připnula předsedkyně ZO KSČM Naděžda Hyklová. V čele štafety, tentokrát ve fialových dresech, jel se stuhovým kolíkem senátní kandidát KSČM a místostarosta Krupky Jaroslav Dubský. Ten také u většiny památníků hovořil. V pelotonu byl poslanec Josef Šenfeld a mimo jiných i kandidáti do krajských voleb Tomáš Zíka, který patří k organizátorům štafety, a Martin Hošek. V doprovodném voze Jitka Hanousková. V Křemýži u opraveného památníků vojáků Rudé armády přišla štafetu pozdravit dvacítka místních občanů stejně jako v Hrobu. Stuhu připnul starosta Pavel Bartoš (SNK), přítomna byla i místostarostka Lenka Brandtnerová (SNK). Na pohřebišti sovětských vojáků na hřbitově v Teplicích přivítaly štafetu členky LKŽ, které připravily i občerstvení. Stuhu připnul předseda MV KSČM a teplický zastupitel Luboš Škarda. Vedení statutárního města Teplice, bohužel tradičně, nedalo na pohřebiště ani kytici? Pro cyklisty následoval nejnáročnější úsek, prudké stoupání do Novosedlic. U památníků obětí fašismu a hrobů sovětských vojáků položil kytici šeříků místostarosta Milič Kočina (KSČM), který připnul další stuhu. Předposlední zastávkou byl po příjemném klesání Proboštov, kde u památníku z roku 1946, vítali štafetu proboštovští komunisté občerstvením. Stuhu připnula starostka Zdeňka Chládková (SNK) a místostarostka Jana Čermáková (TOP 09). Všichni účastníci dostali na památku tužku s názvem obce. Cíl štafety byl u památníků 313 obětí pochodu smrti na Prokopce v Krupce, kde promluvila bývala ředitelka školy Dagmar Mrázková. Účastníky vítala nejen hudba, ale i bohaté občerstvení. Nejmladším účastníkem byl devítiletý Ladislav Fričl z Dubí a nejstarším 81letý Jaroslav Zavadil z Teplic, kteří bez problémů dojeli do cíle. Všichni se loučili tradičním – za rok zase na shledanou.

Tradiční pietní shromáždění na Národním hřbitově v Terezíně, které pořádá krajská rada a OV Litoměřice, mělo opět důstojnou atmosféru. Tomu dodala účast vedení strany v čele s Vojtěchem Filipem a vyvěšení vlajek všech států, jejíchž občané Terezínem prošli. To je důležitá věc a gesto vedení Památníku. Oficiální zpráva z této akce byla 7. května v Haló novinách. A tak něco co v HANO nebylo. Letos byli zástupci velvyslanectví zemí, které se bezprostředně podílely na porážce fašistického Německa. Z loňského roku se znám s 1.tajemníkem běloruského velvyslanectví Valentinem Špakem, který se také hned při příchodu ke mě hlásil. Informoval mě i o Společnosti česko-běloruského přátelství a nabídl spolupráci. Přijel s ním i rada velvyslanectví Andrej Protašik. Přátelské bylo seznámení s 1.tajemníkem velvyslanectví Ruské federace Petrem Bobkovem. Ten mě po skončení poděkoval za průběh i výbornou organizaci. A velice rád jsem přivítal 1.tajemníka ukrajinského velvyslanectví Michala Kovbasu. Diplomat z ukrajinské ambasády se účastnil poprvé. A diplomaté těchto tří zemí také společně pokládali věnce, kde měli stuhy v národních barvách. Omluvil se venezuelský velvyslanec Viktor Hernandéz, který byl již nedaleko Terezína, ale musel se vrátit do Prahy. Nechyběl však kubánský chargé d´Affaires Fermín Quiňones Sanchez, který přijel s manželkou a dcerou. KLDR zastupoval 1.tajemník velvyslanectví Ju Won Chol a čínskou ambasádu rada velvyslanectví paní Yan Yuqing. Řada dalších jmen byla v HANO, tentokrát byla i delegace KSČ vedená Josefem Servistou, KČP zastupoval krajský předseda Zdeněk Maršíček. Bylo vedení Ústecké KR KSČM a vedení všech sedmi okresních výborů. Za nás byl ještě člen ÚV Tomáš Zíka a senátní kandidát Jaroslav Dubský. A samozřejmě dva autobusy dalších. Přesto, že jsem se snažil hlídat všechny hosty, podařilo se mě nepřivitat republikovou předsedkyni LKŽ Susane Exnerovou. Ale když nikdo neupozorní…. Litoměřický Zdeněk Dušek na poslední chvíli zarazil hudbu, která již chtěla nasadit k Internacionále, ale nejdříve bylo poděkování a ukončení. Jinak litoměřická předsedkyně Jitka Sachetová má za organizaci organizátorů jedničku, však také pracovala od rána. Potkal jsem řadu známých, ale bohužel před začátkem jsme neměl možnost s nikým dlouho debatovat. Hlásil se Stanislav Knotek, Tepličák, který dne žije ve Štětí. Po skončení využila řada účastníků možnosti prohlédnout si Malou pevnost, hlavně hodně mladých z Mostu. Také jsme si s manželkou a dcerou po roce část opět prohlédli. Potkali jsme se s velkou skupinou převážně mladých Slováků. A mladý pracovník památníku nám říká, že pokud chceme, můžeme jít zbytek trasy s nimi. Výklad byl v češtině. A tak jsme se dostali až na popraviště. A průvodce uvedl, kdy se začalo s popravami, že popravováni byli hlavně za odbojovou činnost komunisté, že 2.května byla poslední poprava převážně mladých komunistů, že 5.května stráže i dozorci utekli, že 8.května přijela sovětská armáda. „A proto zde dnes měla komunistická strana tryznu.“ Prostě hovořil pravdu. Využili jsme i nabídky podívat se na dva filmy, v jednom jsou nalezené útržky propagandistického filmu Němců o terezínském ghettu a také kresby židovských dětí z tohoto ghetta. A co bylo důležité, opět vyšlo počasí.

Volební průzkumy již dlouho ukazují, že volba současné sněmovny byl pro občany hluboký omyl. Vystřízlivění přišlo dříve, než vládní koalice čekala. Jedna kritika následuje druhou, jen protest následuje za druhým. A přijde 1.máj, lidé se scházejí, aby protestovali proti likvidaci posledních zbytků sociálního státu. A v jednom statutárním městě na severozápadě Čech jsou dvě prvomájové akce v jenom městském parku. Jedna má rudou barvu a druhá oranžovou. Barvy, které se určitě neodpuzují. A na té rudé hovoří předseda komunistů Vojtěch Filip. A když se jde podívat na tu oranžovou akci je vyzván, aby sociální demokraty pozdravil. Známý moderátor Rudolf Kozák v tom nevidí nic špatného, přestože on kandiduje do senátu za sociální demokracii a Filip přijel podpořit stávajícího senátora Václava Homolku. A Kozáka znám z krajského zastupitelstva, je to férový chlap. Filip pozdraví, řekne několik vět, stačí pochválit práci kolegy poslance Krákory, zakončí čest práci a lidé mu zatleskají. Nic špatného na tom nevidí ani místopředsedkyně oranžové strany Marie Benešová, která stojí opodál. Nakonec, co Filip říkal, si může každý poslechnout na internetu. Téměř hysterická reakce pravice je celkem zákonitá. Oni mají klid, dokud bude pro komunisty nepřítel sociální demokrat a pro sociální demokraty komunista. Dokud se nedokáže levá strana domluvit, bude mít pravá strana vždy navrch, bez ohledu na výsledek voleb. Proto mě překvapila tvrdě odmítavá reakce předsedy sociální demokracie. Komu se za akci ČSSD v Chomutově omlouval? Určitě nemusel lidem, kteří mají současné vlády plné zuby. Nakonec internetové reakce byly celkem jasné a pozitivní. Od mnoha lidí bylo slyšet, konečně. Pokud bychom se měli způsobem odmítání chovat v obcích a v krajích, tak by měla pravice volné pole působnosti. Kolik dobrých věcí pro široké vrstvy občanů se podaří prohlasovat na těchto úrovních jen díky hlasům obou levicových stran. Kolik dobrého se podařilo prohlasovat v krajském zastupitelstvu. Málokdy se potkám se sociálním demokratem, který by obhajoval „Bohumínské usnesení“, ale předseda strany se s ním zaklíná. Pokud se má v této republice po volbách něco pozitivně změnit, jistě to nebude koalicí ČSSD – ODS – TOP 09. To přece ví i průměrný školák. A pokud bude chtít sociální demokracie své sliby naplnit, musí se podívat po jiných partnerech. A pokud by chtěla zůstat u uvedené koalice, je nefér lidem něco slibovat. Proto by měli lidé Vojtěchovi Filipovi a Rudolfovi Kozákovi poděkovat, tento krok jednou budoucnost ocení. Nakonec průzkum agentury SANEP ukázal, že společná práce pro lidi nevadí ani většině voličů sociální demokracie a celé tři čtvrtiny by jich „Bohumínské usnesení“ zrušili. A úplně nakonec, chomutovská akce měla následování i na Teplicku. Ve 13 tisícové Krupce se na prvomájové akci komunistů setkali europoslanci Jaromír Kohlíček a Richard Falbr. A ani zde to lidem určitě nevadilo.

Dovolte mi prostřednictvím těchto řádků poděkovat Vám všem, kteří jste se jakýmkoliv způsobem podíleli na letošním devátém ročníku Dubské kuličkiády. Konkrétně městu Dubí za finanční podporu této tradiční akce. Euro poslanci ing. Jaromíru Kohlíčkovi za ceny pro vítěze. ZŠ Dubí 2 za poskytnuté zázemí. MP Dubí za předvedení služebních vozů a vybavení policistů. Country kapele „Na poslední chvíli“ za hudební kulisu. Panu Slivoňovi za něco dobrého na hladík a žížu. Organizačnímu týmu za jejich práci. Všem rozhodčím za jejich soudcování. Jarušce Veselé za foto dokumentaci. Za osobní podporu s.J.Kohlíčkovi, euro poslanci, s.J. Dubskému, kandidátovi do senátu, s.Jeníčkové, krajské zastupitelce a s. Hanouskové, tajemnici OV Teplice. V neposlední řadě Vám všem ať už soutěžícím všech věkových kategorií nebo fandícím za Vaší letos velmi hojnou účast. Doufám, že se s Vámi setkám i na dalších akcích ať už jde třeba o klání v pétanque, lampionový průvod Sobotní odpoledne 28. dubna se od dvou hodin konala devátá kuličkiáda. I tentokrát na školním hřišti u školy ZŠ Dubí 2. Nejdříve pro nás pořadatelé připravili herní plochu, na které bylo pět důlků. Pak nám stálým hráčům i těm novým připomněli pravidla hry a už jsme se mohli řadit u svých důlků podle věkových kategorií. Hrálo se ve čtyřech věkových kategoriích. Některé souboje byly napínavé až do poslední kuličky. Bojovalo bezmála osmdesát¨cvrnkačů, kterým fandilo takřka sedmdesát trenérů, fandilů, radilů, rodičů. Ve čtyři hodiny drsné souboje skončily a přešlo se k vyhlášení každé kategorie a dvou zvláštních cen a to nejmladší účastník a nejstarší účastník. V nejmladších kategorii 0-6 na třetím místě se umístnil Lukáš Ječný. Na druhém místě Eliška Chytrá a místo první obsadila Maruška Lukešová. V kategorii od 6 do 12 se na třetím místě umístnila Kateřina Kollmannová, na druhém místě se umístnil Vojtěch Loukota a první skončil Adoš Pejchar. V třetí kategorii, tedy 12 až 16 let se na třetím místě umístnil Michal Pejchar, druhý byl Jirka Rubeš a prvním se stal Vojtěch Zíka. No a jako tradičně nejnapínavější bylo čekání na výsledky nejstarší kategorie od 16 do …let. Zde se nakonec na třetím místě umístnil Roman Hruška, na druhém místě Pavel Bartůněk a vítězem se stal Petr Felt. Pro děti byly nachystané soutěže o barvící bonbóny a medaile. Také auto městské policie, které jsme si mohli nejen prohlédnout, ale i vyzkoušet jeho vybavení. Tímto bychom chtěli poděkovat hlavním pořadatelům Tomášovi Zíkovi a Květě Korýtkové.

Rozprchlé veverky mohou způsobit pád současné vlády, pokud se jich podaří dát potřebnou část opět dohromady, vláda přežije. Základní údaj, který vůbec nebere v úvahu, zda má taková vláda, postavená na vnitrostranických převratech, ještě nějakou legitimitu. Přitom poslední průzkumy volebních preferencí ukazují, že veverky již nikdo nebere vážně. A právě v této atmosféře zanikla zpráva, nad kterou zaplesá srdce desítek tisíc lidí hlavně v Ústeckém kraji a také řidičů kamionové dopravy. Neskutečné se stalo skutkem, a cesta k dostavbě dálnice D8 je otevřená. Krajský úřad vydal rozhodnutí, kde jako odvolací orgán zamítl odvolání pseudoekologů a tím posvětil územní a stavební povolení k dokončení posledního úseku této dálnice Bílinka ? Řehlovice. Po nabití právní moci se může začít konečně stavět. Nejnáročnější část čeká v napojení u Řehlovic na stávající D8 a rychlostní komunikaci od Teplic, kde vyroste mimoúrovňová křižovatka. Stavbaři již v dříve uvedli, že jsou schopni stavbu dokončit do 30 měsíců od vydání stavebního povolení. Nutno dodat, že řada staveb v posledním 13,7 kilometrovém úseku dálnice přes České středohoří je již hotová, ale blokovány byly krátké úseky a již zmíněná mimoúrovňová křižovatka u Řehlovic. Nyní čeká na otevření úsek Lovosice ? Bílinka, který je dokončen od závěru minulého roku, ale na mostě u Vchynic, který má protihlukový tubus, došlo k úpravám a tak se nakonec musí získat nové stavební povolení. Laik žasne, odborník se diví, hotový úsek dálnice je nevyužitý. Mezi Lovosicemi a Trmicemi vedou dvě objízdné trasy. Jedna po původní E55 přes Velemín a Bořislav do Bystřan a potom po rychlostní komunikaci k Řehlovicím. Druhá vede po břehu Labe z Lovosic do Ústí nad Labem. Hlavně zde je nebezpečí ekologické havárie, kdy by stovky projíždějících cisteren mohly zamořit Labe. Také každá větší dopravní nehoda zablokuje provoz na této přetížené komunikaci a způsobí dopravní kolaps. Za pět let na objízdných trasách zahynulo při dopravních nehodách 55 lidí a dalších 303 bylo zraněno. Proto je vítáno rozhodnutí krajského úřadu, které dává naději, že do konce roku 2014 bude celá dálnice D8 zprovozněna. Během tohoto volebního období zde vyvíjeli mimořádnou aktivitu krajští zastupitelé KSČM. Účastnili jsme se řady jednání, snažil se pomoci k dosažení posledního kroku k dokončení stavby. A naše úsilí nebylo marné.

V pondělí dne 16. dubna 2012 zorganizovalo kubánské velvyslanectví v Praze ve spolupráci se Společností česko-kubánského přátelství v prostorách ambasády Kubánské republiky vzpomínkovou akci k 51. výročí porážky kubánských emigrantů v žoldu Spojených států, jejichž cílem bylo svrhnout teprve krátce vládnoucí režim Fidela Castra. Na úvod bohatého programu vystoupil kubánský chargé d´affaires Fermín Quiňones Sánchez, který přivítal zhruba stovku účastníků setkání a poděkoval přítomným zástupcům společenských organizací za projevy solidarity s Kubou a její podporu. V následujícím projevu vzpomenul historické události ze dnů bezprostředně spjatých s invazí na Playa Girón dne 16. dubna 1961.Následně vystoupil předseda Společnosti česko ? kubánského přátelství Ludvík Šulda, který mimo jiné zmínil sled teroristických a dalších nepřátelských aktů proti Kubě, které jsou po více než padesát let od vítězství revoluce vedeny z území USA a jež si vyžádaly tisíce životů kubánských dětí, žen a mužů. Také připomenul nespravedlivé odsouzení pěti kubánských národních hrdinů, kteří na území Spojených států odhalovali plány nepřátelských akcí proti Kubě a zabránili tak vysokým materiálním ztrátám a obětem na lidských životech. Za Martiánskou společnost Kubánců žijících v České republice účastníky setkání pozdravila její předsedkyně Veranea del Carmen Feraud. V kulturním programu následně vystoupila půvabná Kubánka Mary Dagnelie Camejo, která na kytaru zahrála známé kubánské písně, včetně tolik populární Guantanamery. Poté vystoupila s přednesem několika veršů z přeloženého výběru básní jednoho z pětice nespravedlivě vězněných Kubánců Antonia Guerrera tajemnice Společnosti česko ? kubánského přátelství Věslava Kedyková. V rámci programu obdrželo rovněž kubánské velvyslanectví obraz Pěti hrdinů, bojovníků proti terorismu, darovaný ruským akademickým malířem Valerijem Gudimenkem. V závěru oficiálního programu přednesl Ludvík Šulda zdravici z tohoto setkání adresovanou právě pětici kubánských hrdinů do jejich vězeňských cel ve Spojených státech, kterou účastníci odsouhlasili vřelým potleskem.

Posílit postavení v krajském zastupitelstvu a podílet se na řízení kraje, obhájit post senátora v Chomutově a pokusit se získat ještě jednoho senátora v dalších dvou volebních obvodech. To byly některé z cílů vyhlášených na krajské konferenci KSČM v Ústí nad Labem, kde 47 delegátů zastupovalo více než čtyři tisíce komunistů kraje. Hlavní zpráva hodnotila nejen práci stranických organizací a orgánů, ale i práci klubu krajských zastupitelů. Bylo poukázáno, že KSČM je v Ústeckém kraji silnou a respektovanou politickou stranou, která má silné postavení na komunální úrovni. Největším úspěchem je post místostarostky Eriky Sedláčkové v Litvínově. Byla jmenována řada akcí na veřejnosti a pro veřejnost, jen oslav MDŽ bylo 32 a 1.máje proběhnou na 19 místech. Dále Pietní shromáždění na Národním hřbitově v Terezíně, výročí Velké mostecké stávky, mírová cykloštafeta na Teplicku, vatra k výročí SNP v Duchcově, turistické pochody, dětské dny a dětské tábory, taneční zábavy a řada dalších akcí. Zpráva také vyzdvihla mezinárodní spolupráci krajské rady, jednotlivých okresních výborů, ale i klubu krajských zastupitelů. Jedná se hlavně s Die Linke v Sasku, kde byla oceněna hlavně spolupráce se saským poslancem Hajko Kozlem, dále s KSS, s kubánskou ambasádou, u krajských zastupitelů se jedná i o SLD v Polsku. Vysoce byla hodnocena práce krajských zastupitelů, kteří v tomto volebním období mají významnější postavení než tomu bylo v minulosti. Oceněna byla i spolupráce s klubem zastupitelů v Moravskoslezském kraji. Byla připomenuta řada iniciativ při obhajobě onkologického centra v Krajské zdravotní, podpora zachování čtyř primariátů Nemocnice Žatec, při optimalizaci školské soustavy, podpora technického vzdělávání, iniciativy kolem dostavby dálnice D8 a zachování regionální železniční dopravy a také snahy v oblasti řešení vysoké nezaměstnanosti a bezpečnosti občanů. V diskusi poukázal Milan Pipal ze Žatce na potřebu poslaneckých a zastupitelských kanceláří v každém pověřeném městě, Jaroslav Dubský z Krupky se podělil o zkušenosti z funkce místostarosty a senátního kandidáta, Zdeněk Dušek z Litoměřic apeloval na potřebu stranického vzdělávání v rámci krajské rady. Za žateckou nemocnici bojoval Jan Pech, který připomněl, že nemocnice z roku 1861 je v zisku a je také jedinou v lounském okrese. Místopředseda strany a poslanec Stanislav Grospič poukázal, že veřejnost spojuje odpor proti vládě, ale KSČM musí ukázat jaká má být vláda nová. Apeloval také na delegáty, aby věnovali maximální pozornost volbám do senátu, které proběhnou v kraji ve třech obvodech. O spolupráci s Die Linke hovořil saský poslanec Hajko Kozel, který také poukázal na neonacistické nebezpečí v Sasku. Teplický zastupitel Luboš Škarda se zamýšlel nad obsahem volebního programu, který více osloví voliče. Místopředsedkyně strany Miloslava Vostrá ocenila zprávu o činnosti i aktivity klubu krajských zastupitelů a dodala, že se podařilo zvýšit kredit KSČM v Ústeckém kraji. Poděkovala za práci krajským i obecním zastupitelům a zdůraznila, že je potřeba si dávat reálné cíle. V souvislosti s průběžnou vládní krizí připomněla Bohumínské usnesení, které není sociální demokracie ochotna zrušit, a které brání vytvoření levicové vlády. Jednání krajské konference se také zúčastnil předseda ÚRoK KSČM Zdeněk Levý, europoslanec Jaromír Kohlíček, senátor Václav Homolka a poslanci Gabriela Hubáčková a Josef Šenfeld. Vedoucím kandidátem pro krajské volby byl ze tří návrhů zvolen Oldřich Bubeníček, který byl ze dvou návrhů zvolen i předsedou krajské rady.

V rámci dne Kuby na Teplicku se uskutečnila 10. dubna beseda v Teplicích, kterou zorganizovala pobočka Společnosti česko-kubánského přátelství. Zcela zaplněná zasedací místnost OV KSČM přivítala chargé d´Affaires Fermína Gabriela Quiňonéze Sáncheze a jeho manželku Aimaru de Armas. Hosty doprovázel předseda SČKP Ludvík Šulda a tlumočnice Eva Mánková. V úvodu kubánský diplomat nastínil současnou situaci své země, čelící neustálé blokádě USA a dvanáct let trvající boj za osvobození pěti nespravedlivě vězněných v Miami. V týdnu od 16. do 21.4. pořádá Mezinárodní výbor za osvobození v USA akce na podporu propuštění s cílem přiblížit veřejnosti jak vypadá případ pěti, protože velký tisk se odmítá kauzou zabývat. Dotkl se i nedávné návštěvy papeže Benedikta na Kubě. Byl přijat přátelsky a s úctou. K blokádě uvedl, že trvá již 50 let a stála kubánskou ekonomiku 975 miliard. Jen v roce 2010 vláda USA zhatila akce za 493 milionů dolarů. V létě se chystá nová rezoluce OSN proti blokádě, bude to zdrcující kritika. Doufají, že je mezinárodní společenství podpoří. V úvodním slově Fermín poděkoval levicovým organizacím za podporu, levicovým ženám, KČP, KSČM i dalším. Končil Castrovým SOCIALISMUS NEBO SMRT. V následné diskusi se vystřídala řada účastníků besedy. Padaly dotazy na výměnné pobyty studentů, spoluprácI s organizacemi žen na Kubě, ekonomické reformy, spolupráci s mládeží, postavení různých náboženství, rozvoj farmaceutického průmyslu, vztahy Kuby a ČR, Slovenska, Španělska, Ruska, Číny, Severní Koreje, Vietnamu, Latinské Ameriky – Chávez na Kubě, využití ložisek ropy. Do diskuse se zapojila i Aimara, která se vyjádřila ze svých pocitů z pobytu v ČR a porovnala je s předchozími zahraničními misemi. Předseda SČKP informoval přítomné o činnosti společnosti, propagaci Kuby na veřejnosti a zapojení se do boje za osvobození pěti. V závěru předali kubánskému diplomatovi tepličtí zastupitelé knihu o Teplicích s věnováním a LKŽ drobné dárky.