Zpráva z večeře ve Štrasburku
Jakožto místopředseda Výboru pro průmysl, energetiku a výzkum u EP (ITRE) jsem se již poněkolikáté zúčastnil debatní pracovní večeře. Tato setkání při plenárním zasedání ve Štrasburku pravidelně pořádá jeho předseda Jerzy Buzek. Aktuálním tématem, byla energetika zemí západního Balkánu, čemuž odpovídalo i složení pozvaných hostů.
Je špatným zvykem EU vytvářet z malých sousedů neoficiální protektoráty a dávat najevo nejchudším státům jak jsou zaostalé, a že jim vlastně Ti bohatší členové EU prokazují milost, tím, že s nimi mohou být v jednom spolku. Jedním z příkladů je Západobalkánská dohoda o připojení k energetické unii EU. Společné cíle jsou formulovány dostatečně obecně a zástupci EK, jak zcela upřímně prohlásil Roderic van Voorst z generálního ředitelství pro energetiku E. Komise z jednotky pro „mezinárodní vztahy a rozšíření“: „Budeme nadále sledovat, kontrolovat, dohlížet…na postup jednotlivých zemí“.
Hosté debaty Slavcho Neykov, Nikola Radovanovič z Bulharska a ze Srbska hovořili o pokroku při zvyšování energetické účinnosti, bezpečnosti dodávek energie a paliv, výsledcích výzkumu a inovací. U takzvané dekarbonizaci ekonomiky, což je zvyšování podílu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů a výroba biopaliv je zjevné, že v Srbsku společnost NIS dosahuje velmi zajímavých výsledků. Energetická účinnost se zvýšila mezi lety 2010 až 2015 o 35%, bezpečnost dodávek paliv a energií zlepšuje zvýšení domácí těžby ropy o 9% a zemního plynu o 1,1% (v porovnání s rokem 2009).
Na můj dotaz, jak pomáhá EU státům Západního Balkánu plnit dohodnuté cíle ani na dotaz, jak pomáhá Bulharsku při přípravě jaderné elektrárny BELENE, přítomný úředník E. Komise vůbec nereagoval. Přitom to byla právě Evropská Komise, která při přístupových jednáních donutila Bulharsko uzavřít dobře fungující jadernou elektrárnu KOZLODUJ a tím způsobila nedostatek elektrické energie na Balkáně. A byly to opět stejné struktury EU, které donutily Bulharsko k odmítnutí projektu dodávek ruského plynu plynovodem SOUTHSTREAM přes Černé moře do Bulharska a Srbska.
Příjemnějším momentem večera byla chvíle, když mne oslovil Bratislav Ceperkovic, poradce srbské vlády, který zavzpomínal na dlouhodobou a výbornou spolupráci s Mírou Randsdorfem, na kterou, jak jsme se spolu dohodli, navážeme i do budoucna.
Jaromír Kohlíček
Zahájení Slovenského předsednictví EU
Slovenské předsednictví Evropské unie oficiálně zahájil Robert Fico svým dnešním ranním vystoupením na plenárním zasedání ve Štrasburku.
V posluchačsky zajímavém projevu mimo jiné zdůraznil nutnost zahájit významné investiční akce, které povedou ke snížení nezaměstnanosti, spustit v době předsednictví projekt společné pohraniční stráže a zlepšit vztahy se zahraničními partnery. Za nezbytné považuje pokračování jednání o TTIP (Transatlantické dohody o volném obchodu a investicích). Tato je vzhledem k utajenosti celých jednání významnou částí veřejnosti, stejně tak jako řadou zejména levicových politiků EP a nejen jeho odmítána. Zmínil se o nutnosti zahájit na zářijovém summitu v Bratislavě jednání s Velkou Británií po jejím vystoupení. Za jednu z priorit považuje řešení migrační krize, a to zejména jednáním se zdrojovými zeměmi i se zeměmi přes které imigranti do Evropy přicházejí. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermanc s obvyklou nadutostí pravicových politiků Západní Evropy zdůraznil, že Komise bude nadále prosazovat přerozdělování imigrantů z Řecka a Itálie podle kvót a chce i nadále klást důraz na pokračování „transparentního“ jednání o TTIP. Poté pohnutým hlasem líčil auditoriu, v jak hrozném stavu byly v době přístupových jednání vztahy mezi národnostmi na Slovensku a on byl právě jedním ze zástupců Evropské Komise, kteří vše urovnali. My, kteří si pamatujeme nesmyslné veletoče a požadavky vyjednavačů Evropské Komise, víme, že pokud něco brání příznivému pohledu na evropskou integraci, pak jsou to právě takováto pokrytecká vystoupení vedoucích představitelů EU.
Závěr z těchto vystoupení je jednoznačný. Slovensko bude při předsednictví usilovat o reflexi současného stavu EU a zhodnocení argumentů, které zazněly před britským referendem. Evropská komise ve své neomylnosti bude nadále prohlubovat nedůvěru veřejnosti v zemích EU imigračními kvótami, „transparentně“ utajeným jednáním s USA o smlouvě TTIP a dalšími nepopulárními kroky.
Máme se tedy na co těšit. Milí spoluobčané, zkuste přemýšlet, komu po prázdninách svěříte při volbách do krajských samospráv a senátu svou důvěru. Kdo půjde dál v zákrytu Evropské komise a kdo se naopak pokusí zformulovat a hájit zájmy České republiky.
Jaromír Kohlíček
Třídní boj ve Francii, aneb co Marx tehdy netušil
François Hollande je bezesporu nejméně populárním prezidentem Francouzské republiky od 2. světové války. Podařilo se mu, v poměrně krátké době dosáhnout toho, že po vítězství v prezidentských volbách, a velmi slušném zastoupení vládních socialistů v parlamentu prohrál obecní volby. V současné době už ani nikdo neuvažuje, že by mohl v příštích volbách kandidovat.
Vysoká nezaměstnanost přes (10%) ukazuje neschopnost vlády snížit počet lidí bez práce pod dnešních více než 3,5 mil. „ Rating „ vlády i prezidenta se vloni vylepšil po zásahu proti islamistům v Mali, aby v letošním roce dosáhl neuvěřitelně nízkých hodnot. Po atentátu v Paříži vyhlásila vláda mimořádný stav, který neustále prodlužuje. Socialističtí poslanci jsou v současné době natolik rozděleni, že se vláda rozhodla prosadit své záměry formou prezidentských dekretů, z nichž zcela logicky největší emoce vyvolává reforma zákoníků práce.
Francouzští občané, v čele s největší odborovou organizací CGT (Confédération générale du travail ), v reakci na tyto kroky zahájili masové protesty, a to nejen v Paříži, nýbrž po celé zemi, napříč všemi obory hospodářství, počínaje dělníky z rafinérií přes všechny druhy služeb, studenty až po letecké dispečery.
Ze zpráv se dozvídáme, že podle průzkumů je proti navrhované reformě většina Francouzů. Kritici odsuzují hlavně tři prosazované body, a to zavedení maximální výše odstupného v případě propouštění, zmírnění podmínek propouštění zaměstnanců z ekonomických důvodů a menší závaznost dodržovat pětatřicetihodinový pracovní týden, který socialisté prosadili v roce 2000. Ve „výjimečných případech“ by podle návrhu reformy mohli zaměstnanci pracovat až 60 hodin týdně.
Vláda prohlašuje, že jejím cílem je zpružnit pracovní trh a snížit vysokou nezaměstnanost. Prosazovaná reforma má podle jejího vyjádření usnadnit přijímání a propouštění zaměstnanců a tím povzbudit podniky k tvorbě nových pracovních míst, kritici však tvrdí, že umožní zaměstnavatelům pouze obcházet práva zaměstnanců.
Zástupci Francouzské komunistické strany v Evropském parlamentu to vidí trochu jinak. Klíčovým bodem dekretu je článek 2. Říká se v něm, že před kolektivní odborovou smlouvou, jakožto i před jinými zákony má, poprvé v historii poválečné Francie, mít přednost „ dohoda pracovníka se zaměstnavatelem“. To může úplně zničit dosavadní systém kolektivního vyjednávání i zásadně zhoršit kolektivní vztahy. Jsou tím ohroženy všechny vybojované dohody pracovníků zanesené v dosavadních oborových kolektivních smlouvách. Tyto sektorové smlouvy byly ve Francii uzavírány od 50. let a vždy platilo, že ujednání mezi zaměstnavatelem a pracovníky na konkrétním pracovišti jde nad rámec těchto oborových kolektivních smluv. Tak je tomu ostatně i u nás v České republice. Jedná se tedy o pokus zásadně změnit vztahy v pracovním zákonodárství. Obě strany sporu jsou rozhodnuty „vydržet až do konce“, prosadit svou vůli. Vláda při tom zneužívá výjimečného stavu k potlačení protestů, a to i formou jejich zákazu. Jedná se tedy v rámci EU o velmi nebezpečný precedens, a je na místě vyjádřit plnou solidaritu s protestujícími.
Jaromír Kohlíček
