1.Byli jsme svědky masových násilných protestů proti summitu G20 v Hamburku. Byly to legitimní protesty? Mnozí tvrdí, že podobné bitky se budou opakovat častěji, neboť kapitalismus jako takový se prý již vyčerpal a je třeba politických změn… Co by se asi stalo, pokud by se takto začaly organizovat například nespokojené skupiny migrantů nebo národnostních menšin? Zvládla by to policie?
Důvod protestů byl nesporně legitimní. Pochod Zombie byl dobrou myšlenkou, včetně závěru. „Pouliční boj“, vypalování obchodů a aut včetně tvrdých zásahů na obou stranách – to už bylo za hranou. Pokud jde o migranty, ti už v některých místech vytvářejí dnes velmi specifické prostředí a v některých velkých městech západní Evropy tak policie hlásí „no-go zóny“ a navíc se v těchto místech uplatňuje prakticky jiný právní systém než ve zbytku země. Přitom policie a státní orgány mají na tento vývoj poměrně omezený vliv. Národnostní menšiny v současné Evropské unii získaly relativně významné postavení a dnes je 90 tzv. tradičních národnostních menšin uznáváno a mohou se v rámci států EU rozvíjet. Jiná je otázka povědomí veřejnosti o tradičních a „nových“ národnostních menšinách. Postavení nových národnostních menšin je legislativně odlišné od těch tradičních, ale přitom jsou veřejností daleko více vnímány jako skupiny lidí, kteří jsou jiní, než většinová společnost (jde např. o Turky a Kurdy v Německu, Maročany v Belgii, Magrebien ve Francii aj.). Pokud jde o současný kapitalismus, ten vyžaduje skutečně výrazné změny, je ale málo pravděpodobné, že rozbíjení obchodů, vypalování aut povede k žádoucí změně.
2.Donald Trump a Vladimir Putin se v rámci summitu G20 dohodli na příměří v jihozápadní Sýrii. Prezident USA k tomu sdělil, že je třeba „pokročit v konstruktivní spolupráci s Ruskem“, přitom i nadále kritizuje ruské akce na Ukrajině. Jak tento rozpor v jeho postojích „čtete“? Jaký vývoj vztahů mezi USA a Ruskem lze do budoucna nejspíše očekávat?
Prezident Trump při vší neusazenosti a neujasněnosti v řadě důležitých otázek musí nutně jednat se svými největšími partnery. Jde zejména o vedení Evropské unie, Číny, Ruska, Indie a dalších významných států světa. Když abstrahujeme od tradičních odkazů na Boha, které patří ke všem oficiálním projevům ve Spojených státech, zjistíme, že se pohybuje mezi tlakem domácí politiky USA a snahou nehrotit problémy s hlavními partnery. Tomu nasvědčuje i poslední jednání s Putinem na summitu G20. Hysterie části americké politické scény po neformálním rozhovoru s Putinem, obětavě papouškovaná našimi sdělovacími prostředky, ukazuje na složité postavení současného prezidenta USA. Každý náznak příměří nebo posunu k mírovému řešení v jakémkoliv konfliktu současného světa je nesporně úspěchem. Současná Ukrajina je velkým problémem nejen pro Trumpa, ale i pro vedení EU a NATO. Zdá se, že i Donald Trump začíná mít, při vší obecné rétorice, problém s nepřehledností tamní politické situace. Obecné fráze, které opakuje, jsou právě výrazem těchto rozpaků. Zdá se, že nás v nejbližší době čeká nový posun ve vnitropolitické situaci na Ukrajině. Trump zjevně tápe, a proto v jeho výrocích k danému tématu nevidíme nic nového. Není ostatně sám. Situace na Ukrajině je v poslední době velmi nepřehlednou i pro vedení EU.
3. A co vztahy Trump vs. Angela Merkelová, či Trump vs. francouzský prezident Emmanuel Macron? Jak se díváte na tvrdý postup Trumpa vůči Evropě, na kterou chce uvalit vysoké celní tarify a kterou poslal „kamsi“ s ochranou klimatu?
Trump ve své volební kampani vyhlásil heslo „Amerika first“. Zde vidím důvod spektakulárního odmítnutí Pařížské dohody i velkohubé vyhlašování nejrůznějších ochranářských opatření. Pokud jde o vztah k Macronovi, ten si Trupm teprve vytváří a u Angely Merkelové je viditelná nevůle před volbami v Německu nabídnout jakýkoliv posun. Trump jistě zaznamenal velmi silnou reakci paní kancléřky na vyhlášení požadavku větší angažovanosti evropských členských zemí NATO následovanou přijetím usnesení o posílení vojenské spolupráce států EU. Celní tarify jsou otázkou, která se periodicky ve vztahu EU – USA objevuje. Zpravidla se soustředí na určitou skupinu produktů (např. ocel) a po vzrušeném jednání celá záležitost odezní. Specifickým rysem amerických ochranářských opatření jsou drakonické rozsudky místních soudů nad dodavateli ze států EU. Klasickým příkladem je tzv. odškodnění hrazené firmou Volkswagen u aféry s emisemi naftových motorů osobních aut dodaných do USA. Z dosavadního postupu je vidět, že plnění předvolebních slibů není a nebude jednoduché.
4.Jak vnímáte fakt, že Itálie celou Evropu prosí, aby jí odpomohla od migrantů? Italská vláda dokonce prý kvůli přeplněným centrům pro migranty zvažuje, že by vydala dočasná víza platná v celé EU 200 tisícům migrantů v Itálii, na jejichž základě by tito migranti měli až na dva roky právo bydlet, pracovat a pohybovat se v zemích Schengenu. Není to šílené?
Je to pouze důsledek extenzivního výkladu mezinárodních ujednání přijatých po 2. světové válce státy EU. Ve změněných podmínkách je zjevná nemožnost aplikovat tyto mezinárodní dohody a jednotlivé země EU proto průběžně modifikují tzv. Dublinská ujednání, která přitvrzují podmínky přijetí a pobytu migrantů v zemích EU. Výrazem bezradnosti je i vyhlášení hrozby sankcemi proti státům, které nepřijímají tisíce migrantů jim přidělených podivným usnesením ke kvótám. Krach celého systému je zjevný již z rozpaků, jak provést extradici u těch z migrantů, kteří nesplňují stanovené podmínky. Jedná se cca o 80 % příchozích. Pokud není zajištěno, že žadatel, který nesplní podmínky pro získání azylu, bude navrácen do země, odkud přišel (Turecko, Libye, Maroko, atd.) je celý systém typickou kafkovskou konstrukcí. Odmítnutí žadatelé o azyl se po desítkách tisíc „ztrácejí“ z jakékoliv evidence a je nebezpečí posílení stávajících a vzniku nových paralelních struktur v řadě zemí EU. To může vést v některých případech i k selhání jednotlivých států. Mimochodem Itálie již jednou otevřela hranice a nechala projít do EU desítky tisíc migrantů, kteří přišli zejména z Tunisu bezprostředně po tzv. Arabském jaru. Dnešní hranice Itálie – Rakousko je opevněná a hlídaná, ani francouzská hranice není volně průchozí, stejně jako švýcarská. Proto hrozba „udělení víz“ je poměrně realististická.
5. Máte nějaké nové informace k situaci s migranty v Turecku? Turecký prezident Erdogan o víkendu řekl, že počítá s obnovou trestu smrti a že pokud jej parlament odhlasuje, on zákon okamžitě podepíše. Co by nastalo okamžitě poté ze strany EU?
Obnova trestu smrti by mohla být legitimním důvodem definitivního ukončení rozhovorů o přistoupení Turecka k EU. Přístupové hovory s Tureckem jsou již delší dobu paralyzovány. Evropský parlament vyzval k jejich ukončení a i v Turecku se ozývají hlasy proti pokračování tohoto procesu. Migranti v Turecku jsou soustředěni v řadě zařízení, zejména v blízkosti syrské hranice, ale najdeme je i v jiných částech země, zejména na pobřeží Egejského moře, kde ve zmenšené míře, ale přesto stále přicházejí na řecké ostrovy. Řada migrantů se „stabilizovala“ a částečně zapojila do místní ekonomiky, jednotlivé skupiny uprchlíků ze Sýrie mají snahu vrátit se do své země. Uprchlíci z Afghánistánu, Pákistánu a dalších zemí ale dále hledají možnosti přechodu do Velké Británie a dalších států západní Evropy. Je pravděpodobné,že pokud by skončila současná opatření zmírňující množství těchto migrantů, budou to zejména migranti nesyrského původu, kteří budou mít snahu dostat se do EU, zatímco tlak skupin Syřanů bude postupně zeslabovat tak, jak se bude dařit stabilizovat situaci v Sýrii.
6. Odpůrci Miloše Zemana tvrdí, že je to ten nejšílenější prezident, co jsme kdy měli a to nejen v souvislosti s tím, jak nepěkně označil chování premiéra Sobotky vůči Andreji Babišovi a jak premiéra samotného označil za osobu „s charismatem lahve od okurek“. Nestojí ale celá věc spíše tak, že už jsou Zemanovi odpůrci totálně posedlí? Viz třeba případ, jak se jej snažili nachytat s broží pro anglickou královnu, kdy se okamžitě psalo, že ji Pražský hrad koupil na internetu, ovšem později se ukázalo, že to nebyla pravda …
Když vám chybí argumenty, můžete ještě vždycky nadávat. Tímto starým úslovím se zjevně řídí odpůrci prezidenta Zemana po celou dobu jeho mandátu. Jejich „kreativní zacházení s fakty“ už část veřejnosti považuje za určitý druh folkloru a přestává proto těmto fabulacím přikládat jakoukoliv váhu. S počátkem prezidentské kampaně jistě uvidíme ještě mnoho dalších „zaručených informací“. Jen velmi obtížně lze ale předpokládat něco skutečně zásadního.
7. Myslíte si, že výkon prezidenta Miloše Zemana ovlivňuje a omezuje jeho zdraví? Politický aktivista John Bok mi k tomu řekl: „Jediné, co Zemana omlouvá, je to, že se v něm odehrává něco zdravotního. Zdraví je totiž celkový komplex našeho těla a naší mysli. A když naše tělo churaví, tak i mysl může být někdy popletená.“ Psycholog a spisovatel Bohumil Sláma naopak Zemanovo počínání hodnotí jako důsledek stárnutí. Podle něj se totiž ve stáří člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. S kým z těch dvou byste souhlasil?
John Bok je známý z doby záplav v Praze, ale i z jiných období, svými vyloženě sprostými útoky na kohokoliv, proto mne překvapuje jeho poměrně civilizované odmítnutí činnosti Miloše Zemana. S panem Slámou mohu v obecné rovině souhlasit. Skutečně po 40. roku věku se člověk zpravidla nemění. Je možné ho zlomit, ale nikoli zásadně změnit. Jestliže se podíváme na Miloše Zemana těmato očima, jistě nám neunikne, že přes výhrady k některým výrokům (a to i z roku 1990) podstatná část jeho směřování v politice je pro náš stát užitečná. Kéž by se to dalo říci o všech našich politicích.
8. Domácí politická scéna žije podzimními volbami. Navzdory slovům politologů, že vítězem vládní krize je Sobotka, pokračuje série drtivých průzkumů preferencí, kde se v čele drží i nadále hnutí ANO Andreje Babiše. KSČM přitom na tom není vůbec špatně; jsou komunisté připraveni podílet se na vládě? Jak si stojí Babiš u řadových komunistů, co o něm lidé kolem Vás říkají?
Pro veřejnost se stal vítězem vládní krize Andrej Babiš. Vámi citované politology bych nebral v tomto případě příliš vážně. Sociální demokracie se dostala do personální krize, která u této stydlivě levicové strany čas od času přichází. Poslední podobnou krizí byl rok 2004. Protože v naší veřejnosti je významný podíl levicových voličů, vidíme v uplynulých letech, že část z nich dává hlasy různým „novým“ populistickým subjektům a druhá část různým levicově se tvářícím stranám. V případě krize v sociální demokracii se přesouvá preference voličů ke KSČM. V letošním roce určitou výraznou část voličů levice odčerpává hnutí ANO. Andrej Babiš se už při posledních volbách vyjádřil, že se mu podařilo zabránit komunistům, aby se dostali k moci. Tato funkce hnutí ANO spolu s několika dalšími malými subjekty není pominutelná. Některá opatření Andreje Babiše jsou v členské základně KSČM přijímána s porozuměním. Pokud jde o možnost spolupráce ve vládě, potom je to otázka programového průniku subjektů, které by se na vládě podílely. KSČM jistě odmítne jít do koaliční vlády s nelevicovými subjekty. To nevylučuje nějakou formu podpory u zcela konkrétních opatření (např. progresivní zdanění fyzických a právnických osob, zdanění církevních restitucí, či jejich přehodnocení a restituční tečka). Každopádně možnosti jednotlivých subjektů budou dány teprve po uzavření volebních místností. Medvěd se porcuje po lovu, nikoliv v době, kdy běhá po lese.
9. Je něco, co Vás v posledních dnech v rámci Vaší funkce europoslance v EP překvapilo – ať to jsou dohady kolem kvality potravin v ČR, či jiné problémy? Vědí vůbec europoslanci, jak nás, Čechy, otázka rozdílnosti kvality potravin v EU mrzí? A co otázka energetické soběstačnosti EU? (podle libosti doplňte to, s čím jste se teď setkal, co řešíte …)
Záležitost odlišných standardů u potravin dodávaných stejným výrobcem na trh v různých zemích je již delší dobu veřejností sledována. Před dvěma lety poprvé bylo i na oficiální úrovni konstatováno, že zde existují odlišnosti. Výmluvy výrobců byly založeny na „odlišných chuťových preferencích“ obyvatel různých zemí. V minulosti se s velkým ohlasem veřejnosti setkal i zákaz názvu pomazánkové máslo s poukazem na fakt, že máslo musí obsahovat stanovené minimální procento živočišného tuku původem z mléka. Je zatím velmi pozoruhodné, jak málo se podobná argumentace uplatňuje při diskusi o různých složeních paštik a dalších zdánlivě stejných výrobků vyrobených pro různé trhy. Dvojí standardy jsou v tomto případě neoddiskutovatelné a prokázala to i studie VŠCHT. Zdá se, že i poslanci Evropského parlamentu to velmi dobře pochopili. Jídlu, škole a dopravě totiž rozumí každý. Vždyť jíst se musí, do školy jsme všichni chodili a řidičský průkaz má také podstatná většina populace. Odborné znalosti k pochopení některých věcí nejsou nezbytné. Věřím, že podobně radikálně jako bylo svého času řešeno pomazánkové máslo, budou „vyřešeny“ i jiné potraviny. Robert Fico, jako zmocněnec zemí V4, se jistě odbýt nenechá.
Již řadu let mě překvapuje velmi naivní přístup k energetické soběstačnosti EU. Na jedné straně vidíme rusofobní výkřiky z baltských zemí (když plyn, tak jedině zkapalněný ze Spojených států nebo odjinud, jen ne z Ruska). Na druhé straně Polsko prohlásí ústy svého ministra, že se uhlí nevzdá a že připravuje nový plynovod z norských ložisek přes Dánsko. Hlavně když to nebude ruský plyn. Bulharsko bylo několik měsíců napínáno na skřipec. Nakonec, v době vládní krize, Bulhaři „odtroubili“ projekt dodávek ruského plynu přes Černé moře do Bulharska a jižní Evropy. Mimochodem tento plyn bude dodáván do Turecka (projekt Turkish Stream). Zkrachoval projekt EU plynovodu Nabucco (nebylo jasné, odkud do plynovodu dodat plyn, když nesmí být ruský a Azerbájdžán pokryje pouze jednu třetinu projektované přepravní kapacity). Přes odvolání sankcí proti Íránu nikdo ve vedení EU o možnosti dodávek íránského plynu ani neuvažoval. A Německo intenzivně pokračuje na přípravě plynovodu Nord Stream II. Skutečná energetická soběstačnost nespočívá v tom, že instaluji na moři nebo na větrných hůrkách tisíce větrníků a zakryji pole několikahektarovými fotovoltaikami. Tyto zdroje totiž, pokud má být elektrická síť stabilní, vyžadují zálohu v odpovídající velikosti a dostatečně dimenzované vysokonapěťové připojení k místům spotřeby. To jsou všechno investice, které spolu s dostatečně velkým záložním zdrojem (vítr stále nefouká, sluníčko také vždy nesvítí na plný úvazek) výrazně prodražují různé koncepce masového nasazení obnovitelných zdrojů. Stabilitu sítě musí zajistit spolehlivé zdroje (např. plynové, jaderné či uhelné plochy). V řadě případů jsou ještě nevyužité významné zdroje vodní energie (pilířové vodní elektrárny na velkých tocích) a malé vodní elektrárny. Jen v České republice se jedná podle skromného odhadu o 40 000 míst, kde by bylo možno provést podobnou instalaci. Velmi málo se v poslední době hovoří o vodíkovém hospodářství v souvislosti s možností využití elektrické energie z větrníků a fotovoltaiky v době přebytku výroby. Takto získaný vodík je možné využít ve vodíkových článcích (v EU je v současné době zkoušeno 9 autobusů s tímto pohonem) a v řadě států je v normách na složení zemního plynu připravena možnost přidávat vodík do zemního plynu až do výše 10 %. Samozřejmě je zde i řada dalších zajímavých možností, jak zlepšit skutečnou soběstačnost EU v energetické oblasti. Velmi zajímavý je i poslední vývoj nových jaderných reaktorů. Je potěšitelné, že naši vědci jsou součástí velkých týmů, které se intenzivně zabývají otázkami nových zdrojů energie a že v Neratovicích a Řeži jezdí autobus na elektrický pohon s vodíkovými elektrickými články naší výroby.
Jaromír Kohlíček, psáno pro PL
