O posledním víkendu jsme mohli sledovat hned dvoje prezidentské volby. Na Slovensku zvítězila a prezidentkou se stala Zuzana Čaputová, a na Ukrajině s velkou převahou postoupil do druhého kola Volodymyr Zelenskyj. Ani v jednom případě se nejednalo o výrazné překvapení, oba kandidáti měli značně vyšší preference než ostatní. Ani jeden z nich nebyl spojen s dosud vládnoucími politickými stranami, a v obou případech šlo o kandidáty, kteří před volební kampaní neměli ve velké politice prakticky žádné stopy.
Není to poprvé, kdy v Evropě podobní kandidáti zvítězili. V posledním desetiletí srovnatelným způsobem vzešla hvězda Beppe Grilla (Hnutí pěti hvězd) v Itálii. V jeho případě tedy můžeme hovořit rovnou o celých pěti hvězdách
Na Ukrajině všechny rozpory, které vidíme uvnitř evropských států, mají daleko ostřejší kontury. Jestliže na Slovensku vypukla vládní krize po vraždě novináře a jeho snoubenky, potom na Ukrajině dochází k podobným excesům několikrát do roka. Jestliže na Slovensku je několik miliardářů, z nichž jeden je podezřelý, z toho že stojí za mediálně sledovaným zločinem, na Ukrajině tzv. oligarchové mají ve svých rukách nejen významnou část celého průmyslu a obchodu, ale navíc, dle oficiálního prohlášení „již nedisponují soukromými armádami“. Neboť údajně již došlo k jejich začlenění do ozbrojených složek státu.
Přesto analytik Petr Pojman, podle vlastních slov, navštívil základnu Pravého sektoru. Sociální situace na Ukrajině je dramatická. Podle dohody s mezinárodním měnovým fondem vláda výrazně zvýšila ceny elektrické energie a plynu, nezaměstnanost snižuje pouze masivní odchod obyvatel do zahraničí a země, jenž disponuje 40% černozemě celé Evropy má problémy se zásobováním vlastního obyvatelstva potravinami. O spokojenosti s ekonomickou politikou Petra. Porošenka lze tedy jen těžko mluvit.
Jeho vyjádření, že „hrozí válka s Ruskem“ můžeme vnímat jako klasickou snahu o odvedení pozornosti od zásadních ekonomických a sociálních problémů země k „vnějšímu ohrožení“. Deklaratorní vyhlášení Verkhovnej Rady o směřování země do lůna NATO a Evropské unie patří do stejné skupiny zoufalých kroků, které společně s provokací v Kerčském průlivu měly veřejnosti naznačit, kdo je tím správným kandidátem na prezidenta.
Musím konstatovat, že tyto akce sice zabraly, ale úspěch rozhodně dokonalý nebyl. Preference P. Porošenka na začátku roku byly tak nízké, že se pohyboval kolem 3 až 4. místa pelotonu. Ze 40 kandidátů jich od začátku bylo pouze 5 považováno za kandidáty „horké“. Od začátku kampaně výrazně vedl Volodymyr Zelenskyj, komik, který v televizi vlastněné oligarchou Kolomojskim zdárně parodoval politiky i prezidenta samotného. Z ostatních 5 kandidátů se zpočátku držela kolem 2. místa bývalá premiérka Julija Tymošenková. Je málo pravděpodobné, že za poklesem jejích preferencí byla změna účesu, naopak spíše si voliči vzpomněli na její zázračné uzdravení, které následovalo bezprostředně po jejím propuštění z vězení. Veřejnost zjevně nelibě nesla i její dryáčnickou kontroverzi s kandidátem stejného příjmení J. Tymoshenkem.
Z dalších kandidátů zaujali ještě Jurij Bojko, bývalý ministr energetiky ve vládě Viktora Janukoviče, který patří mezi zastánce Ruska, hlasy získal hlavně na východě země, zvítězil v Doněcké a Luhanské oblasti a na pátém místě umístěný Anatolij Hrycenko, ministr obrany ve vládách Janukoviče i Tymošenkové, známý svou protiruskou rétorikou, který nasbíral hlasy hlavně v západní části země.
Zajímavostí těchto voleb byl fakt, že se poměrně málo výrazně projevily regionální preference jednotlivých kandidátů. Zelenskyj zvítězil plošně, Porošenko a Timošenková byli úspěšnější v západních oblastech.
Volby výrazně ovlivnily dvě zásadní okolnosti. Prví z nich je skutečnost, že v posledních letech je na Ukrajině systematicky potlačována jakákoliv levicová aktivita a to i za cenu fyzických ataků. Druhým faktorem je poměrně malá účast v zahraniční žijících Ukrajinců (v zahraničí bylo otevřeno 120 volebních místností, z toho 2 v ČR). V Ruské federaci byly všechny volební okrsky zrušeny, tedy mezi 4 až 6 milióny Ukrajinců v Rusku žijících a pracujících, nemělo možnost se těchto voleb zúčastnit. Podle ukrajinského volebního zákona totiž mohou občané hlasovat, pouze pokud se nejpozději 5 dnů před volebním aktem zaregistrují u místně příslušné volební komise. V Praze bylo takto zaregistrováno 21.183 voličů a 3.800 z nich možnosti hlasovat využilo. U Ukrajinců hlasujících v zahraničí stojí za zmínku, že naprostá většina z nich hlasovala pro Porošenka.
Vše nasvědčuje tomu, že podobně jako v Itálii nebo na Slovensku voliči na Ukrajině svým hlasováním vyjádřili nespokojenost s těmi, kteří v posledních letech na Ukrajině vládli, ať již současný prezident, bývalá premiérka či bývalí ministři.
Do druhého kola, oproti lednovému předpokladu tedy z druhého místa nepostoupila J. Tymošenková, nýbrž Petro Porošenko a z místa prvního, dominantní kandidát celé prezidentské kampaně Volodymyr Zelenskyj.
Co můžeme očekávat v druhém kole? Hrozí akutní nebezpečí vojenské provokace, která by stávajícímu prezidentu umožnila ukázat, že je „ silným mužem na správném místě“. Není pravděpodobné, že by se snažil získat hlasy voličů zlepšením sociální situace obyvatel, například snížením cen energie a plynu, nebo že se vrátí k Minským ujednáním a provedl zásadní kroky v řešení situace na východě Ukrajiny. Tyto body k řešení leze očekávat až od nového prezidenta, kterým se patrně stane V. Zelenskyj. Předpověď pro druhé kolo tomu zatím nasvědčuje. Vysoké množství stížností proti regulérnímu průběhu voleb též naznačuje pro druhé kolo vysoké nebezpečí masivních volebních podvodů.
3.4.2019 Jaromír Kohlíček
